V sobotu odpoledne s Helmíkem vyrážíme na letošní poslední závody. Cestu důvěrně známe, a přesto před Znojmem narážíme na objížďku, která nás vede na opačnou stranu. To se samozřejmě nelibí naši navigaci. Nás to ale nechává v klidu neboť, jak praví klasik, všechny cesty vedou do Znojma (na našem klidu se značnou měrou podílí i fakt, že jsme před cestou natankovali plnou nádrž a na zadním sedadle máme tašku plnou jídla). Po půl hodince jízdy docházejí silničářům šipky a teď se konečně dostává ke slovu navigace. Slyšíme poslední „přepočítávám“ a pak už to jde jako po másle. Krátce po setmění dorážíme na letiště. Letiště je to pro nás důvěrně známé, pár závodů jsme tady už odlétali.
Číst více …
Tak tu máme září a s ním i naše burčákové závody. Přípravy začaly už měsíc před závodama, prostě nechceme nic ponechat náhodě. Přeci jenom Rakvické burčení má bejt pohodová akce zakončená bujarou oslavou.
Číst více …
Závody jsou za námi a je na čase spočítat škody. Na jednom éru lehké šramy, ale druhé, po necitlivé opravě, je po smrti. Jsou to zlomené uhlíky, na pár místech přeražený trup, a celé je to slepeno tak, že by se za to nemusel stydět ani malý Jiřík, kterého jsme potkali v Kostelecké Lhotě. S nostalgií beru svého olétaného Dauntlesse a přidávám ho ke skupince cvičných strojů. Číst více …
Tak tu máme další závody. Vstávám v šest, dám lehkou snídani, naskládám éra do kufru a ještě kouknu do komplu, kdeže se to vůbec letí. Budkovice… tak to je v pohodě. Pro jistotu zkontroluji orientační body Mikulov – Pohořelice – Ivančice a vyrážím pro Helmíka. Už stepuje před baráčkem. Pomůžu mu natlačit jeho letku do auta a vyrážíme. Za chvilku míjíme Mikulov, stáčíme na Pohořelice. Tady chvilku kroužíme po náměstí a marně hledáme ukazatel na Ivančice. Po asi pátém objezdu to vzdávám a jdu se zeptat nějakého domorodce kudy kam. Helmík zatím zbaběle vytahuje navigaci a snaží se ulovit satelit. Mám štěstí, můj informátor je místní a rád se podělí s cizincem o své zeměpisné znalosti. V rychlém sledu vychrlí jména snad všech vesnic v okruhu asi padesáti kilometrů, navrhne několik možných tras, zhodnotí, kde točí jaký pivo, kdo má lepší králíky, přihodí pár zajímavostí ze soukromí místního starosty a zmizí za vraty nějakého statku. Vracím se pomalu k autu, tak jako na začátku nevím kudy dál a snažím si alespoň vzpomenout, jak se vlastně jmenuje ta vesnice, kam máme namířeno. Helmík byl naštěstí úspěšnější a navigace nás neomylně vede do nejbližší ulice se zákazem vjezdu. Opět tedy otáčíme a velkým obloukem objíždíme všechny jednosměrky a zákazy, kam se nás navigace snaží nacpat, přičemž její „přepočítávám“ zní stále naštvaněji. Během necelé půl hodinky dorážíme na modelářské letiště Czech Heaven a jsme nadšeni super zázemím. Nezbývá než kvalitu nabízených služeb ověřit, a tak si jdeme objednat kafe. Mezitím už narážíme na první ubytované piloty. Nevýrazné,mlčky a pomalu se pohybující postavy nás nabádají k tichosti. Po večerním pročištění hlav alkoholem mají dnes všechny smysly tak vyladěné, že by slyšeli i špendlík spadnout.
Číst více …
Protože se blíží závěr sezony rozhodl jsem se, že postavím kombata na dva motory. Letadlo se dvěma motory má své kouzlo. Ten krásný zvuk když se oba motory roztočí … Ale tím výhody končí. Je docela problém najít vhodnou předlohu. Ideální je asi PADův Dornier Do-335.
Takže hledám. Dlouho jsem uvažoval o německém Fokkeru D XXIII případně japonském KI-94. Přeci jen tandemové umístění motorů dává šanci v pohodě letět i na jeden motor. Malá plocha křídla spolu s nebezpečím přelomení trupu mě ale odradily. Nakonec zvítězila varianta s motory vedle sebe. Po dlouhém hledání je předloha nalezena a může se malovat a řezat. Schválně kdo podle fotek předlohu pozná.
Číst více …
Pokusil jsem se sepsat úplně základní kritéria pro výběr pohonné baterie do modelu EPA.
Číst více …
ACES.CZ
FlyCut.cz
FreeAir
RC-Lamino.tym
RCWEB.CZ