Takže hledám. Dlouho jsem uvažoval o německém Fokkeru D XXIII případně japonském KI-94. Přeci jen tandemové umístění motorů dává šanci v pohodě letět i na jeden motor. Malá plocha křídla spolu s nebezpečím přelomení trupu mě ale odradily. Nakonec zvítězila varianta s motory vedle sebe. Po dlouhém hledání  je předloha nalezena a může se malovat a řezat. Schválně kdo podle fotek předlohu pozná.

 

Helmík chtěl vícemotoráka už dříve. Radostně si ode mne vzal výřezy a utíkal domu brousit a lepit. Zálet je naplánován na víkend. Počasí vychází parádně. Oba dvoumotoráky nachystány. Helmík už dokonce stihnul model i nabarvit. Já zatím zůstávám u bílého nenabarveného modelu a baterky provizorně upevňuji jen lepící páskou abych mohl případně doladit polohu těžiště. Tak jdeme startovat. Odhazuji Helmíkův stroj a pozoruji let. No let, je to spíš boj se živlem, ale ustál to a hlásí že je éro hodně jedovaté na výškovku. Přistává a zmenšuje výchylku. Pro jistotu ji zmenšuji i na svém stroji, ale jak se později ukáže byla to zásadní chyba.
Jdu na start. Lehce trimuji a éro letí celkem slušně. Zatáčím, stahuji plyn a chci doklouzat k zemi. Ale ouha, model přechází do střemhlavého letu a přistává úplně jinde než jsem chtěl. Posbíral jsem součástky, baterky a pro dnešek stačilo. Zdá se, že dát motory do nuly nebylo to pravé ořechové. Tak se vracíme k Helmíkovu stroji a pro jistotu motory přiměřeně vyosujeme dolů. Éro se stává hodnějším a dokonce mi Helmík nabízí abych ho zkusil řídit. Abych neurazil beru do ruky rádio a letím. Opravdu se chová lépe a ve vzduchu pěkně sedí. Jak si tak poletuji rozmýšlím zdali to celé byl dobrý nápad. Najednou ale cítím, jak éro přechází do spirály. Rychle stahuji plyn. Helmík něco radí, ale neposlouchám ho. Mám plné ruce práce s řízením když se snažím let vyrovnat. Přecházím do střemhlavého letu. To mi jde. Přistání je trochu tvrdší. Běžíme k éru. Kupodivu nejsou vidět žádné škody. Jen se obávám jestli jsem neupekl regulátor. Motory jsou vlažné, ne horké. Ani z regulátoru se nekouří. Vše funguje jak má. Důvodem havárie bylo vybití jedné baterie takže jeden motor vypnul. Dvoumotorák zkrátka vyžaduje jiný přístup. Oba začínáme tušit, že cesta na bednu s tímhle érem bude trnitá.

Dvoumotoráky odkládáme a k dalším letům startujeme s klasickými jednomotoráky. Navazujeme stuhy a jdeme do boje. No to je ale radost jak éra parádně létají. Je úplné bezvětří a tak létáme na pohodu pěkně blízko. Počty seků jsou tak nějak vyrovnané. Najednou se ozvala rána a jsem bez křidélka. Helmíkova P47 padá k zemi. I když došlo jen k malým poškozením a na závodech bychom normálně letěli dál měníme stroje. Já zůstávám u své oblíbené značky SBD. I když sezóna skončila pár modelů jsem si vyrobil do zásoby. Helmík letí se stařičkým MIGem 3 což s nadšením kvituji neboť boj se stává poněkud jednostranným viz. video na Youtube. Osud MIGu je tak zpečetěn a Helmík jej definitivně vyřazuje ze své letky.

Doma mi to nedalo a na dvoumotoráku ještě více vyosuji motory dolů. Při dalším létání se model chová vcelku spořádaně. Mou oblíbenou levou zatáčku umí parádně. Budu si muset se seřízením ještě pořádně pohrát – asi změnit polohu těžiště, možná upravit úhel náběhu křídla nebo použít jiný profil. Každopádně letovými vlastnostmi tohle favorit určitě nebude. Po ostrém přitažení výškovky následuje kopaný výkrut. Budu mít co dělat abych éro zkrotil do zakončení letošní kombatové sezóny které proběhne druhý víkend v listopadu ve Znojemském Modelcity.

Uplynulo asi tak 14 dní od posledního létání a napsání předchozího textu. Ledacos se změnilo. Dalšími lety a laděním se utvrzuji ve správnosti volby dvoumotoráku. PZL 37A potřeboval zkrátka více času a ještě pořád je co vylepšovat. Bohužel počasí létání moc nepřeje a přitom zakončení letošní kombatové sezóny ve Znojmě bude co nevidět. Každopádně model svými letovými vlastnostmi naznačuje, že bude plnohodnotným bojovníkem.
Několik technických informací:
Rozpětí 950mm, baterie LiPol 3S1600mAh, regulátory FLY 12A. Regulátory jsou už z výroby bez chladiče, hmotnost každého 9g. Jeden regulátor je připojen na kanál č.1, druhý na kanál č.6. Ve vysílači jsou oba kanály mixovány a ovládány společně ovladačem plynu. BEC jsem nechal zapojen na obou regulátorech, na obou je také nastavena brzda. Průšvih ale je, že ačkoli motory i regulátory jsou stejné tak realita je poněkud odlišná. Při poklesu napětí pohonné baterie vypne jeden motor vždy dříve. Chce to nezmatkovat a ihned vypnout i druhý motor, jen tak se dá bezpečně přistát. Co nemám vyřešeno jsou vrtule. Při použití GWS 7/3,5 je při startu příkon 160W a let je realistický, tzn. pomalejší. Za sedm minut letu je z baterie vybito 1100mAh. S vrtulemi 8/4 nebo 7/6 je příkon obou motorů okolo 300W což už je moc. Ostřihnutím vrtulí nůžkami jsem příkon trochu snížil. Se spotřebou 1400mAh za sedm minut letu ale model stále není žádný dravec.
Letová ukázka moravských strojů na Youtube.

Zbyněk ZBEK Majer

duralové díly na modely

Při stavbě kombatových modelů nevystačíme jen s kusem špalku potaženým brusným papírem, pilníkem, vrtačkou a šroubovákem. Občas se hodí mít i trochu lepší dílenské vybavení – frézu, soustruh apod. Šťastný ten kdo takto vybaven je a umí stroje využít. My ostatní se na ty co mají a umí obrátíme s prosíkem.

Na svých modelech používám několik dílů jejichž výrobu svépomocí jsem už dávno vzdal. Prvním je motorová přepážka pro upevnění motoru na tři dráty vlepené v trupu. Materiálem je dural tl. 2mm. Začal jsem kdysi u sklotextitu tl. 2mm a přes „měkký dural“ tl. 1,5mm jsem se dostal až ke kvalitnímu materiálu tl. 2mm (více povídání nejen o způsobech upevnění motoru najdete v samostatném článku). Druhou velmi důležitou součástkou je „gumičkový“ unašeč vrtule. Běžně dostupné unašeče mi nevyhovovaly a tak jsem si navrhl vlastní.
A teď to hlavní. Výrobu těchto dílů zajistil Honza Zelenka z Mělníka. Přepážka je řezána vodním paprskem, unašeč je soustružen.
Kdo by měl o podobné díly zájem nebo i o dalších spoustu věcí co Honza nabízí nechť skoukne jeho webové stránky.

Otázka č.1: dvoučlanek nebo tříčlanek (2S nebo 3S)?
Odpověď: Tříčlanek je optimální volba a umožňuje používat rozumné proudové zatížení regulátoru a baterek.

Otázka č.2: Jakou baterii použít ? LiPol, LiIon, LiFe?
Odpověď: Většina závodníků používá baterie LiPol 3S1300mAh až 3S1350mAh. Hmotnost těchto baterií se pohybuje kolem 110g. Výměnou silových kablíků se hmotnost ještě snížit. Cena se pohybuje od 11$. Nabíjeni LiPol baterií se provádí většinou proudem 1C (v prodeji jsou už také články umožnující nabíjeni až 6C,  cena je ale zatím vyšší). Životnost těchto baterek při závodním používání je cca jednu sezónu.

PAD doplňuje: V současné době mám na testování baterie Hyperion G3 CX 3S1300mAh, které mají povolený nabíjecí proud až 5C, jejich cena v Čechách je obdobná jako u ostatních baterií této kapacity.

U LiIon baterií je výběr omezen na 1300 od JETI nebo SATRIE (Bída). Hmotnost baterek od JETI je 142g a od SATRIE 132g . Nabíjecí proud je max 3C takže se závody dají v pohodě odlétat se dvěma baterkami. Životnost baterek vypadá na tři a více sezón, baterie jsou odolné vůči poškození a člověk je nemusí hlídat s hasičákem. Od začátku co lítám EPA kombat tak používám lionky. Začal sem na kapacitě 1100mAh a zjistil jsem, že jsou dost měkké, ale 1300mAh je už dobrá volba. Nevýhodou je v současné době více než dvojnásobná cena oproti LiPol a také o minimálně 20g vyšší hmotnost oproti LiPol není moc radostná. Výhodou naopak je, že se nemusí balancovat. Kromě mě je používá dalších pár pilotů.

LiFe baterie A123 3x 3,3V 1100mAh má nižší kapacitu a nižší napětí. Jeden článek váží cca 39g. Jednou už dokonce s tříčlánkem těchto baterií nějaký pilot na závodech EPA startoval. Vysoký proud a rychlé nabíjení jsou sice výhodné, ale menší napětí a kapacita je vyřazuje ze hry.

Některá řešení stavby se odvíjejí od velikosti modelu, tady to bude pro rozpětí okolo 850 mm (v praxi vyzkoušeno až do 1000 mm – Dornier Do335). Celý popis se víceméně vztahuje na stavbu modelu pro soutěžní využití v kategorii ESA – letecké souboje modelů poháněných elektromotory. Chcete-li se o této kategorii dozvědět více doporučuji prostudovat celkem jednoduchá pravidla dostupná na tomto webu. Jen stručně uvedu základní parametry modelů: maximální rozpětí jednomotorového modelu 850 mm, dvoumotorového 1000 mm, pohon elektromotorem, napájení baterií Li-Pol 3S max. 1350 mAh, 2S max. 1800 mAh, vícemotorové modely max. 2700 mAh. Hmotnost modelu max 520 g (popis je zestručněn, přesné znění najdete v pravidlech).
Sem tam se v textu objeví popis stavby nebo postupu ve vazbě na hmotnost – u soutěžního stroje je výhodou hmotnost modelu co nejnižší (nikoli však na úkor pevnosti), u rekreačního modelu hmotnost zas tak úzkostlivě sledovat nemusíme.
V textu užívám různé názvy a zkratky, proto hned v začátku uvádím jejich význam.

UHUPor – kontaktní lepidlo na tvrdé pěny (žluto-zelená tuba)
VŘ – vteřinové lepidlo řídké
Purex – „pěnivé“ lepidlo žluté barvy, ve větším množství raději nepoužívat pro jeho vyšší hmotnost
TP – textilní páska používaná ve zdravotnictví, bílá, vyrábí 3M – Micropore (k dostání též pod názvem Omnipor)
KP – krepová papírová samolepicí páska, páska šíře cca 20 mm, žluté barvy, používaná jako maskovací (lepí ta akorát, aby držela, ale přitom šla později z EPP bez problémů strhnout)
EPP – expandovaný polypropylen, podle měrné hmotnosti rozlišujeme několik tvrdostí (viz úvodní část článku)
EPS – extrudovaný polystyren; tvrdý polystyren s homogenní strukturou (bez kuliček) používaný např. ve stavebnictví na zateplení podlah a obvodových stěn pod úrovní terénu, vyráběn je v různých barvách (zelená, modrá, růžová, béžová), měrná hmotnost obvykle okolo 40 g/dm3

Základem stavby modelu je pořízení kvalitních podkladů tak, abychom znali tvary všech částí letadla (bokorys, půdorys). Čím více informací, tím lépe. Hodí se vše, co pomůže dobrat se skutečného tvaru i na místech, která nejsou z půdorysů či bokorysů zřejmá, typicky návaznost kabiny na trup, různá nasávání vzduchu atd. V době internetu by to neměl být velký problém. Je vhodné už pomalu přemýšlet o budoucím nabarvení, abychom po postavení modelu nezjistili, že zrovna vybrané zbarvení se na stavěné verzi letounu nepoužívalo.
Pro stavbu modelu je nejvhodnější a dlouhodobě ověřený EPP o měrné hmotnosti 20 g/dm3. EPP se vyrábí také v měrných hmotnostech 15, 30 a 40 g/dm3. „Patnáctka“ je příliš měkká, „třicítka“ je sice příjemně pevná, ale už zbytečně těžká (kdysi jsme z takového materiálu stavěli letadla poháněná spalovacími motory MVVS 2,5), „čtyřicítka“ je velmi pevná a příliš těžká.
Hned na začátek jedna důležitá zpráva: Při řezání křídla se bez odporové pily, tzv. „žhavého drátu“, neobejdete! Stavbu takového zařízení ani způsob řezání popisovat nebudu, to už učinili mnohokrát jiní. Pokud se na sestavení vlastní řezačky necítíte, nezbude než se poohlédnout po někom, kdo řezačku má. Odporová pila se hodí i na řezání ostatních dílů, ale dá stavět i bez ní. Odporovou pilou řežeme podle šablon. Na šablony postačí silnější karton tloušťky cca 1,5 až 2 mm, případně pro výrobu více kusů překližka. Samozřejmě, že pokud by si někdo chtěl dát práci může šablony zhotovit např. z hliníkového plechu apod. Povrch šablony by měl být co nejhladší, aby o ní drát při řezání nezadrhával. Kdo má k dispozici kamaráda s pilou řízenou počítačem (CNC) a ještě navíc ovládá nějaký kreslicí software na přípravu tvarů pro řezání má samozřejmě obrovskou výhodu.