Fotky z celého sobotního dne od Paťase, letištního kuchaře a Iva Macháně. Doporučuji shlédnout, většina je povedených a některé naprosto luxusní.

FOTO

Takže hledám. Dlouho jsem uvažoval o německém Fokkeru D XXIII případně japonském KI-94. Přeci jen tandemové umístění motorů dává šanci v pohodě letět i na jeden motor. Malá plocha křídla spolu s nebezpečím přelomení trupu mě ale odradily. Nakonec zvítězila varianta s motory vedle sebe. Po dlouhém hledání  je předloha nalezena a může se malovat a řezat. Schválně kdo podle fotek předlohu pozná.

 

Helmík chtěl vícemotoráka už dříve. Radostně si ode mne vzal výřezy a utíkal domu brousit a lepit. Zálet je naplánován na víkend. Počasí vychází parádně. Oba dvoumotoráky nachystány. Helmík už dokonce stihnul model i nabarvit. Já zatím zůstávám u bílého nenabarveného modelu a baterky provizorně upevňuji jen lepící páskou abych mohl případně doladit polohu těžiště. Tak jdeme startovat. Odhazuji Helmíkův stroj a pozoruji let. No let, je to spíš boj se živlem, ale ustál to a hlásí že je éro hodně jedovaté na výškovku. Přistává a zmenšuje výchylku. Pro jistotu ji zmenšuji i na svém stroji, ale jak se později ukáže byla to zásadní chyba.
Jdu na start. Lehce trimuji a éro letí celkem slušně. Zatáčím, stahuji plyn a chci doklouzat k zemi. Ale ouha, model přechází do střemhlavého letu a přistává úplně jinde než jsem chtěl. Posbíral jsem součástky, baterky a pro dnešek stačilo. Zdá se, že dát motory do nuly nebylo to pravé ořechové. Tak se vracíme k Helmíkovu stroji a pro jistotu motory přiměřeně vyosujeme dolů. Éro se stává hodnějším a dokonce mi Helmík nabízí abych ho zkusil řídit. Abych neurazil beru do ruky rádio a letím. Opravdu se chová lépe a ve vzduchu pěkně sedí. Jak si tak poletuji rozmýšlím zdali to celé byl dobrý nápad. Najednou ale cítím, jak éro přechází do spirály. Rychle stahuji plyn. Helmík něco radí, ale neposlouchám ho. Mám plné ruce práce s řízením když se snažím let vyrovnat. Přecházím do střemhlavého letu. To mi jde. Přistání je trochu tvrdší. Běžíme k éru. Kupodivu nejsou vidět žádné škody. Jen se obávám jestli jsem neupekl regulátor. Motory jsou vlažné, ne horké. Ani z regulátoru se nekouří. Vše funguje jak má. Důvodem havárie bylo vybití jedné baterie takže jeden motor vypnul. Dvoumotorák zkrátka vyžaduje jiný přístup. Oba začínáme tušit, že cesta na bednu s tímhle érem bude trnitá.

Dvoumotoráky odkládáme a k dalším letům startujeme s klasickými jednomotoráky. Navazujeme stuhy a jdeme do boje. No to je ale radost jak éra parádně létají. Je úplné bezvětří a tak létáme na pohodu pěkně blízko. Počty seků jsou tak nějak vyrovnané. Najednou se ozvala rána a jsem bez křidélka. Helmíkova P47 padá k zemi. I když došlo jen k malým poškozením a na závodech bychom normálně letěli dál měníme stroje. Já zůstávám u své oblíbené značky SBD. I když sezóna skončila pár modelů jsem si vyrobil do zásoby. Helmík letí se stařičkým MIGem 3 což s nadšením kvituji neboť boj se stává poněkud jednostranným viz. video na Youtube. Osud MIGu je tak zpečetěn a Helmík jej definitivně vyřazuje ze své letky.

Doma mi to nedalo a na dvoumotoráku ještě více vyosuji motory dolů. Při dalším létání se model chová vcelku spořádaně. Mou oblíbenou levou zatáčku umí parádně. Budu si muset se seřízením ještě pořádně pohrát – asi změnit polohu těžiště, možná upravit úhel náběhu křídla nebo použít jiný profil. Každopádně letovými vlastnostmi tohle favorit určitě nebude. Po ostrém přitažení výškovky následuje kopaný výkrut. Budu mít co dělat abych éro zkrotil do zakončení letošní kombatové sezóny které proběhne druhý víkend v listopadu ve Znojemském Modelcity.

Uplynulo asi tak 14 dní od posledního létání a napsání předchozího textu. Ledacos se změnilo. Dalšími lety a laděním se utvrzuji ve správnosti volby dvoumotoráku. PZL 37A potřeboval zkrátka více času a ještě pořád je co vylepšovat. Bohužel počasí létání moc nepřeje a přitom zakončení letošní kombatové sezóny ve Znojmě bude co nevidět. Každopádně model svými letovými vlastnostmi naznačuje, že bude plnohodnotným bojovníkem.
Několik technických informací:
Rozpětí 950mm, baterie LiPol 3S1600mAh, regulátory FLY 12A. Regulátory jsou už z výroby bez chladiče, hmotnost každého 9g. Jeden regulátor je připojen na kanál č.1, druhý na kanál č.6. Ve vysílači jsou oba kanály mixovány a ovládány společně ovladačem plynu. BEC jsem nechal zapojen na obou regulátorech, na obou je také nastavena brzda. Průšvih ale je, že ačkoli motory i regulátory jsou stejné tak realita je poněkud odlišná. Při poklesu napětí pohonné baterie vypne jeden motor vždy dříve. Chce to nezmatkovat a ihned vypnout i druhý motor, jen tak se dá bezpečně přistát. Co nemám vyřešeno jsou vrtule. Při použití GWS 7/3,5 je při startu příkon 160W a let je realistický, tzn. pomalejší. Za sedm minut letu je z baterie vybito 1100mAh. S vrtulemi 8/4 nebo 7/6 je příkon obou motorů okolo 300W což už je moc. Ostřihnutím vrtulí nůžkami jsem příkon trochu snížil. Se spotřebou 1400mAh za sedm minut letu ale model stále není žádný dravec.
Letová ukázka moravských strojů na Youtube.

Zbyněk ZBEK Majer

 

Další fotky od pořadatele.

Soutěž se uspořádala trochu „nahonem“ když se ukázalo, že v Karlových Varech to letos asi nevyjde. A protože v Liberci měla být soutěž v květnu a kvůli obavám ze špatného počasí byla s předstíhem zrušena byl tohle pokus o malý reparát. Hlavním tahounem soutěže byl Marek Minařík s vydatnou podporou početného kolektivu místních modelářů seskupených kolem nového letiště Modelranch umístěného v horách, u Mníšku u Liberce. Zajímavostí letiště je jeho poloha na linii hraničního opevnění tvořeného mnoha betonovými bunkry. Jeden bunkr je přímo jen kousek od letové plochy, ostatní na dohled.

Na horách, na horách, vzduch je príma a to klííííma …. na horách ….

Po deváté se začali sjíždět ostří hoši kombaťáci ze všech koutů Čech. Z největší dálky přijeli Helmík se Zbekem, z Břeclavi. Při vystoupení z aut ovlažila obuv ranní rosa. Mokro je pro EPA kombat velký problém protože se rozpadají krepové stuhy a tak vyčkáváme se zahájením soutěžních letů než tráva trochu oschne. Zatím mnozí zkouší své modely. Žádné převratné novinky. Za pozornost ale určitě stojí dvoumotorový Lightning Pavla Hofschnaidra, tentokrát už konečně s metrovým rozpětím a s prostorovými trupy (na začátku sezóny Pavel létal s Lightningem s rozpětím jen 85cm a s plochými trupy). Mnohé zaujal také oproti předchozí akci podstatně rychlejší Valtion Rudy Kloučka st. Legračně stále působí obráceně nalepené podvozkové nohy na Miles M20 Rudy Kloučka ml.

20 pilotů se v pohodě rozdělilo do tří kol po třech heatech (7+7+6). Báječný první let se stuhami takřka po celou dobu heatu a snad žádná srážka dávaly lichou naději že dneska by mohly být boje mírumilovné. Jak bláhová to byla představa potvrdil hned heat druhý – stuhy během dvou minut pryč a srážek přibylo. Třetí heat byl podobný. Nejvíce si v prvním kole nasekal PAD, po třech secích ulovili SOPTÍK, Ruda Klouček ml., ZBEK a Tomáš Rygl (konečně alespoň v kole přelétal synka Filipa ). Moc dlouho si kvůli srážkám nezalétali PNN (14s opravdu není dlouhý let), Mára Minařík (jeho Spitfire přišel o kus křídla a rána do země dokonala zkázu) a Zdeněk Buben. Smůla se nenápadně začala lepit na Zdeňka Hrona.
Celkem padlo v prvním kole 35 seků.

Druhé kolo přineslo vyšší počet seků, celkem 39. Nejvíce, 5, ukořistili Hradečtí Ruda Klouček st. a Honza Dyntar, 4 si připsal SOPTÍK, po třech Mára Minařík s opraveným Spitfirem, Ondra Zrnovský, HELMÍK, PAD, Honza Hájek a Filip Rygl (tentokrát přelétal taťku). Dva seky neměl nikdo, pár pilotů mělo po jednom ale několika se nepovedl žádný. Většina pilotů odlétala prakticky celý čas, jen osm nešťastníků odlétalo méně jak polovinu letu. Asi největší smolař byl ZBEK když po druhém killu v tomto kole podcenil opravu svého Dauntlesse a volně plandající táhlo jednoho poškozeného křidélka zbytek křidélka zablokovalo ve vychýlené poloze a model se tak stal krátce po startu prakticky neřiditelný. ZBEK přelétl safety linii a -200 bodů nedávalo dobré vyhlídky do dalšího průběhu závodu. Model hodně poničil po vzdušné srážce také Zdeněk Hron, možná se mi to zdá, ale letos jsou jeho Fiaty samá srážka, rána, šrot.

Třetí kolo už vypadalo, že nebude. Na horách se rozpršelo. Déšť nebyl moc výrazný, ale létat se při něm nedá. A tak jsme čekali. Druhá varianta byla soutěž ukončit a vyhlásit výsledky jen po dvou kolech, ale to by byla úplně nejkrajnější možnost. Déšť ustal, tráva lehce oschla a šlo se do dalšího kola. Seků opět oproti předchozímu kolu přibylo. 41 kousků. I přes sotva dvouminutový let nejvíce seků, 5, posbíral PAD. Po čtyřech secích přidali DYNTY a urputným bojem ve snaze smáznout penalizaci z předchozího kola ZBEK, tři seky ulovil Zdeněk Hron, Ruda Klouček ml. a nečekaně také Vašek Kohout. Ostatní piloti se tak napůl rozdělili na „dvousekové“ a „jednosekové“. Jen Honza Hájek zůstal bez zářezu. Smůlu si vybrali Tomáš Rygl s letem v délce okolo tří minut, Ruda Klouček ml. který po killu dopadl na zem a někam se mu zatoulala baterie takže nemohl pokračovat v letu. PADovi HELMÍK surově amputoval velký kus křídla a provizorně zbytky poslepovat se už do konce letového času nepovedlo. Sranda musí být i když teče krev a tak PAD zdevastovaného Mustanga 3s před vypršením letového času vrhnul neřízeně do prostoru. Let po balistické křivce zvládl model výborně.

Základní část určila 7 finalistů v pořadí PAD, DYNTY, Ruda Klouček st., SOPTÍK, Ruda Klouček ml., Filip Rygl a HELMÍK. Smolnou osmou příčku obsadil ZBEK, to bylo letos poprvé kdy se nedostal do finále. Vlastní let byl takříkajíc standardní finálový. Během krátké chvíle stuhy fuč a nenasytní dravci hledají poslední zbytky pro ukojení své lovecké touhy. Takřka všechny seky skončily odpadnutím stuh až na zem, takže na modelu – elegantně na obou koncích křídla - vozil dvě dlouhé stuhy jen PAD a stal se samozřejmě ostře sledovaným cílem. Tu náhle kde se vzal tu se vzal nějaký model s dlouhou stuhou odstartoval. Měl jí skutečně dlouhou … chvilku pouhou. PAD se snažil unikat jak se dalo, nízké průlety, manévry blízko safety line, ale stejně mu dva nebo tři piloti stuhy mírně zkrátili. Nemaje prakticky co lovit přidával pro pobavení diváků tu výkruty do kruhu a do přemetu. Nejvíce seků, 4, si z prestižní bitky odnášel SOPTÍK, následován „třísekovými“ Rudou Kloučkem st., Filipem Ryglem, HELMÍKem a PADem. Dva seky získal Ruda Klouček ml. a jen jeden sek se povedl DYNTYmu. Takže finále trochu pořadím po základní části zamíchalo.

Jak to tedy všechno dopadlo viz. výsledky. Koukněte kolik bodů dělí piloty na druhé a třetí příčce …
Výsledky byly ještě mírně zkorigovány, dva piloti měli zapsány letové časy 7:00 a dokonce 7:10 což je nesmysl, takže jim byl čas změněn na 6:55.

Pořadatelům se sluší poděkovat za pěkně připravenou soutěž. Na kombatových soutěžích neobvykle vysoký počet dívek a žen, i když jen z pozemního personálu, budil zaslouženou pozornost pilotů a obzvláště při vyhlašování výsledků spojeném s předáváním drobných cen všem pilotům si možná mnohá pomyslela jestli takováhle akce je pro ně to pravé? …………….. no jasně že ano

Další soutěž by měla být v sobotu 3.října na letišti v Roudnici, pořádá ji Míra DĚDEK Kamenský tak se koukejte sebrat, pokud je to nutné tak pospravovat éra, přihlásit se a zkrátka dorazit v počtu vyšším než hojném. Kromě toho, že to bude letošní poslední soutěžní akce dá se předpokládat velký boj o příčky v celkovém pořadí poháru EPA 2009 – mezi piloty na druhém a třetím místě je rozdíl pouhých 63 bodů!

P.S.: Já už z trupu Mustanga zdevastované křídlo amputoval a co nevidět dostane nové, nabarvené a osazené už je takže stačí přilepit … :)

 

Další parádní fotky od Iva Macháně

V modelech EPA kde se používají nejčastěji baterie LiPol 3S1300mAh pro proudy do cca 15A (cca 12C) při startu a okolo 8C za letu bez problémů vyhoví i v tabulce nejtenčí uvedený typ AWG20. Ostatně koukněte na kablíky které jsou na používaných regulátorech. Pro „pocit jistoty“ můžete použít až AWG16, ale větší průřezy jsou už fakt zbytečné. 

 

Podkladem byly údaje z Wikipedia.

 

Při přeletovávání kablíků pozor na zkrat článků! Před odstraněním původních kabelů se hodí nakreslit si co je kam přiletováno aby se při kompletaci nemuselo moc přemýšlet