Domů > Akce, Fotografie > Jak jsme „zawartovali“

Jak jsme „zawartovali“

Stejně jako vloni jsem na letošní rok s polskými kolegy dohodl organizaci EuroCupových soutěží EPA (v Polsku ESA). První zahraniční závod, tedy pro nás, proběhl opět na fotbalovém hřišti v obci Warta Bolesławiecka. Oproti loňsku v řadách českých pilotů poněkud ochablo nadšení pro zahraniční výlet. Nakonec jsme ale do Polska dorazili v sedmičlenné sestavě (přesně na finále, že :)). V rozporu se sliby polského pořadatele ani účast polských pilotů nebyla dechvyrážející, sešlo se jich všeho všudy 10. A slibovaní piloti z Německa? Nedorazili. Až mi bylo Daniela Skiby, jakožto pořadatele, líto.

Po úvodních přihlašovacích procedurách jsme někdy po desáté začali létat. Střídaly se lety WW2 a WW1 a nijak zvlášť se nekvaltovalo. EPA se létala na tři heaty – 6 + 6 + 5 pilotů, WW1 na heaty 2 – 5 + 5 pilotů, obojí na 3 kola a finále.

Spousta závodů ESA se v Polsku létá na fotbalových hřištích. Bezpochyby díky tomu se létá hodně natěsno a tak kdo nenaseká v prvních minutách boje má pak honičku ve zbývajícím krátkém čase něco ulovit. Na druhou stranu je fajn, že se letadla nerozprchnou po celé obloze. Jen připomenu, že oproti našim závodům se v Polsku létá na 5 minut. Měl jsem s Danielem mailový rozhovor právě na téma 5 min. On se k věci staví tak, že se všechno oseká během prvních tří, čtyř minut, pak už nejsou stuhy a tak proč ještě létat. Já si dovolím nesouhlasit. Že stuhy většinou zmizí, je pravda, ale pak teprve začne ten správný adroš, honička za zbytky stuh, lákání soupeřů nízko nad zem apod. Je fakt, že i v Polsku si člověk užije adrenalinu, a sice v úvodních vteřinách po startu, kdy většina závodníků létá s plně nabitými bateriemi rychle a jak smyslů zbavená a že se nesrazíte je tak 50 na 50. A nesrazit se je v pětiminutovém letu životně důležité, zkrátka platí známé: kdo neletí, neseká.

Komentovat jednotlivé lety nemá smysl – starty, seky, rány byly pořád s námi. V boji se ale ukázalo, že za ten rok od minulé soutěže ve Wartě se technika Poláků nikam neposunula. Oproti tomu třeba nováčci Bendovi ušli pořádný kus cesty a jejich modely většinu polských modelů letovými vlastnostmi, rychlostí a odolností předčí. O sobě napíšu snad jen tolik, že už rok létám s modelem kde je motor, jehož kuličková ložiska se už zřejmě přeměnila na kluzná se zemědělskými vůlemi, takže pokrok veškerý žádný :).

Líbilo se mi, jak létal Petr Stark, Sopťa …. ostatní prominou, pořád jsem něco opravoval tak jsem byl rád, že stíhám vlastní starty a moc jsem nekoukal. Ale místního borce Rafala (ne Nadala) Mijala jsem skouknout musel. Od minule se stačil stát taťkou a na závody dorazil jak se synkem tak pohlednou paní Mijalovou, kterou jste mohli vloni vidět na závodech ve Znojmě. Letos Anna nelétala. A Rafal? Létal parádně, ale seky se mu vyhýbaly až jsem chvílemi nechápal jak to, že minul. To ovšem platilo pouze pro WW2. Ve WW1 byl jasnou jedničkou s mnoha seky a bezpočtem sražených pozemních cílů. Také zaslouženě a s obrovským náskokem zvítězil.

A jak že to celé dopadlo? Koukněte na výsledkovku v PDF. Žádné mega sekové žně se nekonaly. Pětisekový heat neměl snad nikdo, pár závodníkům se podařily čtyřsekové lety, ale jinak kolem dvou, tří seků.

Bylo k vidění i dost přeletů přes safety line. Někdy kvůli pilotní chybě, někdy po ráně a někdy …. z blbosti. Sopťa tuší, že? Po úspěšném letu ve třetím kole a se třemi seky přistával zbytečně blízko safety line. Jeho letadlu pomalý let po větru opravdu nesvědčí a tak neovladatelný model skončil těsně za safety. -200 bodů a konec nadějí na finále. Ano, bez té safety by byl v pohodě ve finále. Malou útěchou mu mohlo být vědomí, že díky tomu se do finále dostal Petr Stark (a tomu se finále povedlo).

Tady se sluší připomenout, že nikdo nejsme dokonalí a všechno si musíme vyzkoušet na vlastní kůži. Škoda, že člověk rychle zapomíná a i úplně banální věci ho často překvapí. Štěstí přeje připraveným. Takže ze Soptíkova desatera: Nepřistávej po větru blízko safety!

Safety si ale střihnul i Milan Benda, a to ve finále po ráně. Paradoxně si tak finálovým letem bodově pohoršil, protože poláci počítají body i do mínusu (u nás může být nejhorší výsledek 0). A do třetice – taky jsem zavítal za safety. Nefunkční jedno křidélko na dvouplochovi, vítr směrem k safety a opravdu špatná ovladatelnost Albatrosa vedly k přistání na jeden bod, na čumák, cca metr za linii.

Závod zakončilo vyhlášení výsledků spojené s předáním diplomů všem účastníkům a pohárů prvním třem v každé kategorii. Umístění na bedně bylo navíc odměněno ziskem stavebnice epp modelu ESA a WW1 dle výběru. Ale upřímně, nejedná se o modely nad kterými by srdce kombatového bojovníka zaplesalo.

Ještě využiji příležitosti a tak jak jsem avizoval v Polsku avizuji i v tomto článku, že příští rok chce parta Kyjováckých modelářů (Robert Ondříšek & spol.) na konci letních prázdnin uspořádat první mistrovství evropy v EPA kombatu. Velmi předběžně bych jako možný scénář viděl létání na 5-6 kol základní části, další kolo pro nejlepších 14 pilotů ze základní části a nakonec finále pro 7 nejlepších. Akce by byla zřejmě tří až čtyřdenní. Robert má v jednání nějaký grant takže by byla škoda takové možnosti nevyužít. Jak do Kyjova dostat zahraniční závodníky můžete přemýšlet a navrhovat i vy.

Fotografie z Polska od Petra Starka

PAD

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Ještě nehodnoceno)
Loading...Loading...

Categories: Akce, Fotografie
  1. Bez komentářů.
  1. Žádné zpětné odkazy
 
'