EPACOMBAT.CZ

Křídlo

Křídlo vyřízneme podle šablon kořenového a koncového profilu. Nezapomeneme na negativ konců křídla 2º. Křídlo u kořene uděláme o cca 1 cm delší, později tento přesah seřízneme v náležitém sklonu tak, aby mělo křídlo správné vzepětí.
Pro zvýšení tuhosti křidélka používám malou fintu – profily pro řezání křídla zvětším tak, aby odtoková hrana (po seříznutí na správnou velikost křídla) měla tloušťku 3 – 4 mm (obr. 1). Na letové vlastnosti nemá změna tloušťky žádný pozorovatelný vliv.
Na vyříznutých polotovarech zařízneme odtokovou hranu, vyřízneme zářez pro vytvoření zavěšení křidélek (nejlépe trafopájkou s pájecím očkem vytvarovaným z měděného drátu do tvaru „V“, mezi dvěma ocelovými pravítky připevněnými špendlíky na povrch křídla; nebo podle šablon přiložených na boky křídla opět odporovou pilou), tloušťku závěsu je nutné vyzkoušet. Jeho správnou tloušťku ověříte snadno – pokud křidélko uchopíte v místě budoucí páky křidélka a budete jím pohybovat, mělo by se po celé délce vychylovat stejně. Zároveň musí být závěs tak silný, aby křidélko drželo. Použitelná tloušťka je cca 0,5 – 1 mm. Výřez by měl umožňovat vychýlení křidélka o 40 – 45o nahoru i dolů (obr. 2). Na správný tvar ořízneme a zabrousíme koncový oblouk. Na konci křídla a v místě budoucí páky křidélka je vhodné EPP závěs vyztužit nalepením textilní pásky např. Omnipor (také obr. 2). Aby páska dobře držela namázneme prstem EPP lepidlem UHUPor, pásku přilepíme po zavadnutí lepidla. Pro větší pocit jistoty lze pásku u páky křidélka přilepit i z druhé strany (do zářezu oddělujícího křidélko).
Pokud má předloha „zalomenou“ náběžnou hranu můžeme to buď ignorovat a nebo vynaložit trochu úsilí a udělat ji na modelu také. Zalomené náběžky se vyskytují u mnoha letadel, např. u amerického P-51D Mustang, německého Ta 152, anglického Hurricane (ten má náběžku ve střední části křídla zalomenu dovniř). Je několik způsobů zhotovení „zalomení“:

1. Ještě před řezáním si křídlo rozdělíme na části podle tvaru náběžky, každou část křídla pak řežeme samostatně podle šablon. Pokud má polovina křídla jednou zalomenou náběžku, budeme tak potřebovat celkem tři šablony (profily).
2. Vyřízneme základní tvar křídla bez zalomení a zalomení vytvoříme dodatečně. To lze v zásadě třemi způsoby:
   • V místě zalomení přední část křídla odřízneme, do vzniklého výřezu vlepímetrojúhelníkové výplně a přední část přilepíme zpět (tady se hodí, že jsme udělali u kořene křídlo delší, viz výše). Je potřeba pracovat přesně, aby náběžka dolepované přední části byla v linii s navazující náběžnou hranou křídla. Zcela jistě vznikne na horním a  možná i dolním povrchu schod mezi dolepovanou částí a zbytkem křídla, nerovnosti zabrousíme (obr. 3).
   • Z křídla nic neodřezáváme, ale naopak jen dolepujeme. z kusu EPP vyřízneme „návlek“, jehož vnitřní část bude odpovídat tvaru náběžné hrany křídla v místě, kde má být zalomení, vnější tvar pak bude takový, abychom dostali správný tvar profilu. Návlek na křídlo přilepíme a případné nerovnosti sbrousíme. Je potřeba brousit opatrně, abychom nepotrhali tenkou část návleku, resp. je nutné návlek velmi dobře v jeho nejtenčím místě ke křídlu přilepit.
   • V místě zalomení přední část křídla odřízneme a vzniklého výřezu vlepíme novou část ve velikosti odpovídající zalomení.

Podle vzepětí seřízneme poloviny křídla v kořenové části pod náležitým sklonem. Vzepětí volíme takové, aby při položení jedné poloviny křídla na rovnou podložku byla vzdálenost druhého konce od podložky 50 mm (tomu u křídla o rozpětí 850 mm odpovídá seříznutí obou polovin v kořenové části o cca 3o).
Poloviny křídla slepíme. Asi nejsnadněji a nejpřesněji to jde pokud poloviny sesadíme, v několika místech provizorně spojíme KP. Poloviny přesně srovnáme a spáru shora i zdola zalijeme VŘ. Netřeba mít obavy o kvalitu lepení – lepidlo zateče velmi hluboko. KP odstraníme a spáru dolepíme. Nyní křídlo vyztužíme. U kombatových modelů se nejčastěji používá vyztužení uhlíkovou kulatinou Ø1,5 – 2 mm nebo hliníkovým svářecím drátem Ø1,6 mm zatlačeným lehce pod povrch křídla do zářezu vytvořeného v místě největší tloušťky profilu shora i zdola. Po kontrole rovinnosti a správného vzepětí křídla se uhlík/hliník zalepí zalitím VŘ. Ve výběru materiálu pro výztuhu může hrát roli jeho dostupnost a cena. Svářecí Al drát v délce 1 m se dá sehnat v prodejnách se svařovací technikou za cenu cca 3 Kč/kus, cena 1 m uhlíkové tyče se pohybuje okolo 25 – 35 Kč/kus. Al drát 1 m/Ø1,6 mm je o cca 0,5 g těžší, než uhlíková tyčka 1 m/Ø2 mm. Dalším vhodným materiálem je uhlíkový pásek 3×0,5 až 3×1 mm. Pásek je vhodné lepit naplocho shora i zdola do mělké drážky vybroušené tak, aby byl po zalepení zarovnán s povrchem křídla. Vlepení pásku nasvislo do zářezu osobně nepoužívám, při tloušťce profilu křídla cca 24 mm u kořene a 10 – 12 mm na konci mi to přijde nevhodné.
Tyto popsané způsoby jsou dlouhodobě prověřené a nejvíce používané. Sem tam se objeví další – méně vhodné, nebo – přesněji řečeno -  na soutěžních modelech zřídka používané:

1. Stojina ze sklotextitu vlepená nejčastěji zespoda do zářezu v křídle. Materiál je velmi těžký, křídlo není na ohyb tak pevné, jako při výše popsaném vyztužení; a navíc, stojina při větším karambolu nejspíš praskne a špatně se opravuje.
2. Stojina z překližky – křídlo se v místě největší tloušťky profilu svisle rozřízne a vlepí se stojina z překližky tl.0,8 – 1 mm. Pevné křídlo, při zlomení dobře opravitelné, překližka je ale těžká, v lomení křídla je nutné stojinu zesílit.
3. Smrkové nosníky. Jedním nosníkem o průřezu cca 3×5 mm zalepeným na výšku shora do vyříznuté nebo trafopájkou vypálené drážky, případně dvěma nosníky menšího průřezu nalepenými stejně jako uhlík či Al drát shora a zdola v místě největší tloušťky profilu. Smrkové nosníky jsou levné, ale těžké, zlomené křídlo se snadno opravuje, s jedním nosníkem se bude za letu viditelně prohýbat.
4. Uhlíková trubka cca Ø5 – 6 mm vlepená do drážky vypálené v křídle. Trubka bývá dost těžká, je vhodná pro křídla s minimálním vzepětím, jinak je problém se spojením v místě lomení. Celkově prakticky nezničitelné (nezlomitelné) křídlo. Kvůli vyšší hmotnosti nevhodné pro soutěžní létání.

Ocasní plochy

Nejjednodušší část modelu. Materiálem na ocasní plochy může být:

1. EPP – nejčastější řešení, deska tl. 8 – 10 mm se zaoblenými hranami, estéti brousí odtokovou část do klínu, vyztužení VOP stačí uhlíkovým drátem Ø1 mm zalepeným VŘ shora i zdola kousek před závěsem kormidla VOP do mělkého zářezu, uhlík zatlačíme jen těsně pod povrch, SOP vyztužovat netřeba, velmi odolné a snadno opravitelné řešení
2. EPP v kombinaci s extrudovaným polystyrenem – VOP z EPP (popis viz. výše), SOP z desky extrudovaného polystyrenu tl. 4 mm (např. Thermoplan z Hornbachu), hladký polystyren klade proudícímu vzduchu menší odpor než „chlupatý“ povrch EPP; pozor na to, že polystyren některé barvy leptají, polystyrenová SOP je sice méně odolná než z EPP, ale zas tak často k jejímu poškození v boji nedochází, oprava vteřinovým lepidlem na polystyren v kombinaci s lepicí páskou
3. balza tl. cca 2 mm, aerodynamicky nejlepší řešení, podle způsobu poškození někdy hůře opravitelné, experti pro zvýšení odolnosti lepí k sobě dvě vrstvy balzy tl. 1 mm a mezi ně dávají tenkou silonovou tkaninu
4. dutinkový polypropylen (coroplast), tl. 2mm – výhodou je velká odolnost, nevýhodou vyšší hmotnost proti ocasním plochám z EPP a obtížné barvení které vyžaduje před nástřikem barvou aplikovat nástřik primerem na plasty

Kormidlo VOP je stejně jako křidélko křídla zavěšeno na tenkém závěsu z EPP, v případě použití balzy tvoří závěs např. opět tenká silonová tkanina, lepicí páska apod. U VOP z EPP přelepíme závěs na koncích a v místě páky stejně jako u křidélek TP. Pokud je kormidlo VOP rozděleno na dvě poloviny lze je spojit spojkou z hliníkového svářecího drátu Ø2 mm, z tenkého sklotextitu tl. cca 1 mm apod. Mně se osvědčilo udělat kormidla ve střední části propojená úzkým pruhem EPP, spojení je vyztuženo vlepením uhlíkového pásku 3×1 mm o délce cca 6 cm, pásek je zalepen VŘ na svislo do zářezu.

Trup

Pro výrobu plochého trupu použijeme desku EPP tl. cca 25 mm. Podle šablony ve tvaru bokorysu trupu vyřízneme polotovar, u kterého podle vlastního uvážení po obvodu zaoblíme hrany. Plochý trup je nezbytné vyztužit vlepením výztuhy z uhlíku Ø1 – 2 mm nebo z hliníkového drátu Ø1,6 mm. V přední části trupu okolo motoru je vhodné na boky z obou stran nalepit zesílení ve tvaru eliptického prstence z desky EPP tl. cca 20 – 30 mm – vytvoříme tak dojem plastičnosti trupu a také bude lépe chráněn motor. Další postup výroby u takového trupu snad netřeba popisovat.
Prostorový trup je bezpochyby nejsložitější část modelu. Nutno podotknout, že není nutné trup vyrobit v naprostém souladu se skutečnou předlohou, stačí když postihneme základní tvarové rysy. Také lze rozměry upravit, nejčastěji se zmenšuje šířka trupu, případně se upraví délka, umístění křídla či VOP. U soutěžních modelů jsou povolené rozměrové odchylky definovány pravidly.
V zásadě lze prostorový trup vyrobit dvěma způsoby:

1. Z jednoho kusu, vyříznutím polotovaru celého trupu podle šablon. Nejprve řežeme půdorysný tvar, poté bokorysný (vč. výřezů pro křídlo a VOP). Řezání odporovou pilou je jistě jednodušší, ale lze použít i nůž nebo pilku. Vznikne tak jakýsi hranol, který budoucí trup připomíná spíš vzdáleně. Na konečný tvar je nutné trup po obvodu obrousit – zakulatit. Tento postup se hodí prakticky na všechny typy letounů, ideální jsou předlohy mající trup oválný či eliptický, a na modelu tak stačí jen zaoblit hrany polotovaru. Dost práce s broušením ušetří pokud polotovar nejdříve nahrubo ořežeme nožem – ideálně podle nějaké monografie, kde jsou řezy trupem nakresleny. Srdcaři ořezávají od oka, pečlivkové si na kus papíru nakreslí několik pomocných svislých řezů trupem (které jsou na polotovaru vlastně jen různě vysoké obdélníky), do těchto řezů si načrtnou tvar zaoblení a pak si nakreslí rovnou čáru reprezentující řez nožem na modelu, čára bude tečnou ke křivce zaoblení, tak zjistí, jak daleko od hrany trupu (v bokorysu i půdorysu) by měl být řez veden, tyto vzdálenosti přenesou na trup a pak už stačí jen řezat. Základní schéma (obr. 4). Popis zní složitěji, než to ve skutečnosti je. Nahrubo ořezaný trup obrousíme smirkem. Používám smirková plátna v hrubostech 150 na základní obroušení, 240 na vyhlazení povrchu. Pokud budete mít náladu, tak ještě můžete povrch přebrousit smirkem např. 400, sami vyzkoušejte jestli to stojí za to. Smirek mám připevněný na desce o rozměru 25×10 cm z laťovky, stejně dobře poslouží i obyčejná dřevotříska. Na některé partie trupu je vhodné si udělat menší brusné destičky, např. z balzy tl. 5 mm a smirek nalepit oboustranně lepicí páskou. Někde se bude hodit brousit jen kouskem smirku bez podložky.
   Uvedeným postupem jsem vyrobil např. model amerického letounu P-51D Mustang nebo německého Dornier Do335. Mohutnější trupy není třeba vyztužovat.
2. Z několika kusů. Bez odporové pily je tento postup prakticky nereálný. Trup, především podle bokorysného tvaru, rozdělíme na několik částí. Rozdělujeme tak a na takový počet částí, aby mezi dělicími rovinami měl trup co nejrovnější povrch. Nejčastěji se trup rozděluje na 3 až 4 části (obr. 5). Pokud by měl být trup z více částí, tak už dost narůstá pracnost, nehledě na to, že čím více částí, tím více lepidla (tzn. hmotnosti), a také možná větší chyba v celkovém tvaru trupu (zejména nebezpečí prohnutí trupu do „banánu“) způsobená drobnými nepřesnostmi při řezání jednotlivých částí. Pro řezání všech dílů trupu si připravíme bloky (kvádry) EPP o délce jednotlivých částí a hloubce a výšce dle tvaru svislého řezu trupem v jednotlivých místech. Na všechny bloky si pro přesné přiložení šablon fixem naznačíme svislé a vodorovné osy. Jednotlivé díly pak řežeme vždy podle dvou šablon ve tvaru svislého řezu trupem přikládaných na obě strany bloku EPP. Zase to zní složitě, ale praxe tak hrozná není. Chce si to ovšem vyhrát s tvarem jednotlivých šablon. Pokud měla předloha trup oblý ve všech směrech, tak je nutné při výrobě šablon počítat s nějakou rezervou po obvodu, a po slepení všech částí k sobě trup na výsledný tvar dobrousit. Pro tento typ výroby se jako velmi vhodné jeví např. trupy německých letadel Focke-Wulf (Fw 190, Ta 152 atd.) jejichž trup se dá uvedeným postupem při rozdělení na 4 části vyrobit velmi dobře. Přední část (kruhový prstenec na čumáku trupu) je lepší vybrousit z kusu EPP ve vrtačce – do hranolu EPP zalepíme bukovou  tyčku o průměru 10 mm, hranol nahrubo ořežeme nožem do kruhového tvaru a za kolík upneme do vrtačky. Při co nejvyšších otáčkách smirkem vybrousíme požadovaný tvar. Délku prstence volíme tak, aby nám současně sloužil jako motorový kryt. Zbylé tři části jsou řezány podle šablon. Výřezy pro křídlo a VOP děláme až na slepeném trupu před finálním broušením. Pracujeme přesně, křídlo a VOP musí být vůči sobě při pohledu zpředu přesně vodorovně. Mohutnější trupy není třeba vyztužovat, ale např. u uvedeného TA 152 je kvůli subtilní zadní části vyztužení vhodné.

Stránky: strana 1 ... strana 2 ... strana 3 ... strana 4 ... strana 5 ...

(Hlasů: 11, průměr: 4,82 z 5)

 Loading ...