EPACOMBAT.CZ

Sestavení

Všechny základní díly modelu – křídlo, ocasní plochy, trup – máme hotové. Model poprvé  sestavíme. Do trupu vložíme VOP, SOP připíchneme špendlíkem, k trupu provizorně připevníme křídlo. Pohledem zpředu nebo ze zadu zkontrolujeme celkovou geometrii modelu, křídla musejí být vodorovně s VOP, SOP musí být kolmá k VOP. Pokud je vše v pořádku model rozebereme a začneme s dokončovacími pracemi.

Dokončovací práce

Podle způsobu uchycení motoru odřízneme přední část trupu, ze které vyříznutím vnitřku vyrobíme kryt motoru. Upevnění motoru lze udělat několika způsoby, záleží samozřejmě také na typu motoru, resp. na tom, jak má řešeno uchycení (buď je motor přímo, nebo přes tzv. „obrácenou montáž“ přišroubován k motorové přepážce, nebo je pro jeho upevnění nutná příruba):

1. Motorová přepážka je z kvalitní překližky tl. 2,5 – 3 mm nalepená na trup po odříznutí motorového krytu. Pro zpevnění spoje lze přepážku v několika místech provrtat a do otvorů zatlačit a zalepit kousky obyčejných dřevěných párátek. Přepážku lepíme VŘ nebo Purexem. Motor musí být s přírubou nebo se sadou pro obrácenou montáž. Asi nejjednodušší řešení. Kvůli snížení hmotnosti se překližkovou přepážku snažíme rozměrově minimalizovat. Při návrhu přepážky je nutno brát v potaz budoucí vyosení motoru – motor na přepážce nebude umístěn přesně uprostřed (v křížení svislé a vodorovné osy), ale bude mírně posunut nahoru a doleva tak, aby osa motoru procházela přesně středem otvoru na konci motorového krytu. Vyosení motoru se obyčejně upravuje vkládáním podložek pod upevňovací kříž „obrácené montáže“ (přidávání podložek = další možný nárůst hmotnosti) – (obr. 6 nahoře).
2. Motorová přepážka je z duralového plechu tl.1,5 – 2 mm ve velikosti dle motoru vynesená na třech obyčejných ocel. drátech o 2 mm, které mají naválcovaný závit M2,5 (dráty do výpletu jízdního kola). Motor se k přepážce připevní dvěma šrouby. Podle délky motoru volíme délku drátů, měly by být v délce tak 5 – 7 cm zalepeny do trupu po odříznutí motorového krytu. Přepážka je upevněna na každém drátu vždy dvěma maticemi M2,5. Velmi odolné řešení, hmotnostně stejné, jako předchozí – odpadají díly zadní montáže a šrouby pro přišroubování do překližkové přepážky, navíc jsou ale dráty vynášející mot. přepážku. Pokud je motor upevněn přes přírubu není přepážka potřeba, k drátům se maticemi připevní příruba, dráty budou kratší. Přepážka je téměř v líci krytu motoru, vyosení se mění snadno šroubováním matic (obr. 6 uprostřed). 
3. Motorová přepážka je z kvalitní překližky tl. 2,5 – 3 mm, nalepená na předek trupu, motorový kryt se neodřezává (resp. je pevně přilepen k trupu). Motor je přišroubován k přepážce. Nepoužitelné u modelů majících úzkou přední část (nebylo by k čemu přepážku přilepit). Špatný přístup k motoru – v přední části krytu lze zhotovit servisní otvor, ovšem za cenu znatelného snížení pevnosti této části. Použitelné prakticky jen u modelů, jejichž předloha měla hvězdicový motor, případně u modelů typu Focke-Wulf (Fw 190, Ta 152) a podobných, které mají přední část kruhovou a opravdu mohutnou. Základní vyosení motoru nalepením přepážky už v náležitém sklonu, úprava vyosení vkládáním podložek mezi přepážku a motor (obr. 6 dole).
4. Pro úplnost ještě doplním možnost upevnění motorů s přírubou, kdy je příruba nahrazena trubkou zalepenou v délce cca 10 cm do trupu. Motor se do trubky zalepí nebo připevní pomocí svorníku. Toto řešení dále nepopisuji, protože s ním nemám bližší zkušenost. Každopádně se velmi špatně mění vyosení motoru.

Uložení RC vybavení

Nepříjemnou a na přemýšlení náročnější operací je rozmyšlení uložení RC vybavení a regulátoru motoru. Kablíky k malým servům bývají obyčejně dost krátké, k regulátoru bývá naopak kablík dlouhý. Pokud nechceme kablíky serv nastavovat, tak se umístění přijímače a serva VOP odvíjí od umístění serva (serv) křidélek. Při umísťování přijímače a serva VOP nezapomeňte na ponechání dostatečného „masa“ v trupu pro uložení pohonné baterie. Servo VOP dávám obyčejně co nejblíže k VOP na bok trupu, páka serva vyčnívá nad povrch trupu. Komponenty rozmístíme tak, abychom kablíky serv a regulátoru při zapojování do přijímače zbytečně nenapínali, stejně tak při zasunutí přijímače do otvoru v trupu by se neměly kablíky příliš ohýbat aby nedošlo k jejich poškození. Někdy nezbude, než některý kablík nastavit. Pokud máme rozmyšleno začneme komponenty osazovat do modelu (obr. 7).
U plochého trupu bývá regulátor nalepen na povrchu, serva a přijímač jsou ve výřezech provedených skrz trup, kablíky jsou vedeny po povrchu a přelepeny lepicí páskou nebo uloženy v mělkých zářezech.
U prostorového trupu vedeme kablíky – kvůli estetice a také kvůli omezení možnosti poškození – vnitřkem trupu, otvory vrtáme tenkostěnnou uhlíkovou či jinou trubkou (např. z poškozené teleskopické antény) o 10 mm, jejíž konec jehlovým pilníkem nabrousíme (neděláme zuby, materiál by se trhal). Tam, kde to lze, vedeme kablíky v mělké drážce vypálené trafopájkou s tvarovaným okem z měděného drátu (např. v loži křídla – tudy bude veden kablík od regulátoru a od serva křidlélek). Otvor pro regulátor a přijímač vypálíme také trafopájkou, otvory pro serva je přesnější vyříznout nožem (po obvodu otvor říznout nožem, přebytečný materiál vytrhat např. pinzetou nebo malými kleštěmi). Regulátor je vhodné nechat na povrchu modelu aby byl ochlazován proudícím vzduchem, otvor vypálíme o trochu menší, aby regulátor držel bez dalšího upevnění. Samozřejmě lze regulátor schovat v modelu, ale otvorem, který by měl být tak veliký aby bylo zajištěno chlazení, oslabíme zbytečně trup. Zeslabení je u soutěžního modelu nevhodné, u rekreačního to příliš nevadí. Otvor pro přijímač vypálíme s ohledem na výše popsané „lámání“ kablíků větší.
Připevníme motor s vrtulí, osadíme regulátor, serva a přijímač, model sestavíme a kocháme se pohledem na rozpracované dílo. Nyní lze už orientačně zjistit kam vyjde umístění baterie s ohledem na správnou polohu těžiště. Pokud bude baterie někde v nejmohutnější části trupu je to ideální; pokud ne, může být nutné trup v okolí výřezu baterie vyztužit. Otvor pro baterii zatím neděláme!
K trupu přilepíme VOP a SOP. VOP vsadíme do výřezu, srovnáme a zalepíme VŘ nalitím zvenku do spáry. Nasadíme SOP, přichytíme ji několika kapkami VŘ, zkontrolujeme správnost usazení (kolmost k VOP, rovnoběžnost s osou trupu) a také zalepíme VŘ. Při lepení stále dbáme na dodržení správné geometrie modelu.
Zhotovíme náhon kormidla VOP. Do kormidla VOP zalepíme páčku zhotovenou nejlépe ze sklotextitu tl. 0,5 – 1 mm. Lze použít např. prodávané páčky z produkce firmy Softmodel. v nouzi lze páčky udělat z tenké kvalitní (letecké) překližky nebo houževnatého plastu. Na táhlo se mi osvědčil ocel. drát O0,8 mm vedený v trubce z vnitřní duše běžně prodávaných lanovodů. Trubka je částečně zapuštěna do trupu a zalepena VŘ. Do páky serva je drát upevněn ohybem do „Z“, do páčky kormidla VOP jen ohnutím pod úhlem 90°. Protože výchylky kormidla nejsou potřeba velké je vhodné udělat páku kormidla větší, resp. mezi otvorem v páce kormidla pro připojení táhla a osou otáčení kormidla by měla být vzdálenost klidně 12 mm, aby nebylo nutné elektronicky (ve vysílači) omezovat velikost výchylky serva. I tak využijeme pro připojení táhla k servu dírky nejbližší ke středu páky. Výchylka bude nahoru i dolů cca 6 mm.
Zhotovíme náhon křidélek. Do výřezu(ů) osadíme servo (serva). Do křidélek zalepíme VŘ páky (provedení stejné jako u VOP). Táhla zhotovíme opět z ocel. drátu Ø0,8 mm. Jak na straně serva, tak na straně páky křidélka bude táhlo zakončeno ohybem do „Z“, pro možnost délkového nastavení táhla na něm uděláme ještě ohyb do „V“. Náhony zhotovíme tak, aby výchylka křidélek byla 40 – 45 ° nahoru i dolů. Sám už ohyb do „V“ na táhlech nedělám, při troše praxe lze táhlo naohýbat přesně, navíc při použití dvou serv na křidélka není problém případné malé nepřesnosti vykompenzovat nastavením ve vysílači (subrim serv).
Obecně se při zhotovení náhonů snažím vyhnout všem zbytečným věcem, jakými jsou vidličky a blimpy. Jejich použití sice může trochu usnadnit seřízení délek táhel, ale kromě toho, že přidávají hmotnost, mohou být při létání s modelem zdrojem problémů (uvolňování táhel v blimpech). Náhony musejí chodit lehce, zejména u křidélek nesmí při maximálních výchylkách docházet k mechanickému omezení pohybu serva. Ještě jedno doporučení – u kormidla VOP zhotovuji náhon tak, aby při „natažení“ servo tahalo, nikoli tlačilo. Přece jen větší část letu se za VOP „tahá“, a je jistě lepší, když je drát namáhán na tah, než na tlak. I když u tak malých modelů je to asi jedno.
Nyní máme model téměř připravený pro zálet. Kabinu zatím nepotřebujeme, stejně tak kryt motoru (není-li nutný pro upevnění motorové přepážky). Pokud je model prototypem vyplatí se nelepit křídlo k trupu definitivně, ale jen provizorně, např. oboustranně lepicí páskou v kombinaci s KP a případně několika kapkami VŘ. Může se stát, že bude potřeba upravit úhel náběhu křídla, také pro finální barvení modelu může být oddělené křídlo výhodou. Nastavíme správný směr a velikost výchylek kormidla VOP a křidélek, zkontrolujeme směr otáčení motoru a můžeme vyrazit zalétávat.

Stránky: strana 1 ... strana 2 ... strana 3 ... strana 4 ... strana 5 ...

(Hlasů: 11, průměr: 4,82 z 5)

 Loading ...