EPACOMBAT.CZ

Zalétávání modelu

Správné zalétnutí modelu je – spolu s přesnou stavbou – bezesporu nejdůležitějším momentem pro budoucí život letadla a naši spokojenost. Baterii připevníme provizorně na trup přilepením KP tak, abychom model vyvážili, u dolnoplošníku bude baterie připevněna shora na trup přesně doprostřed jeho šířky.
Pak už stačí ještě jednou překontrolovat smysl a velikost výchylek, nadechnout se, spustit motor a hodit model vodorovně nebo jen mírně nahoru! Méně zkušeným přijde vhod pokud model hodí šikovný pomocník a ruce pilota tak budou od startu na „kniplech“ vysílače.
Pro seřízení modelu doporučuji přečíst pěkně a srozumitelně napsaný článek Davida Kyjovského publikovaný v časopisu RC Modely 7/2006. Zalétnutí malého modelu se v drobnostech od článku liší.
Zalétávat je nejlépe za bezvětří. Musíme-li při prvním startu korigovat rovný směr letu příliš velkými zásahy do řízení je něco špatně a raději přistaneme. Znovu překontrolujeme neutrály křidélek a kormidla VOP, odchylky upravíme, zkontrolujeme také vyosení motoru.
Další start. Nahrubo vytrimujeme křidélka – pro tuto chvíli bude stačit aby model v normálním letu neklonil, dále si jich nebudeme všímat, vrátíme se k nim později v souvislosti s chováním v zatáčkách. Zaměříme se na výškovku. s modelem vylétneme do výšky a přivedeme jej do kolmého klesání tak, abychom ho viděli z boku. Vypneme motor. Model by měl letět svisle kolmo k zemi bez snahy střemhlavý let vybírat, odchylky opravíme trimem a pokus pro jistotu několikrát opakujeme. Nyní máme seřízenu VOP bez ohledu na těžiště a vliv motoru. Doladíme výškové a stranové vyosení motoru. Model z vodorovného letu na plný plyn přivedeme pozvolným přitažením do kolmého stoupání. Měl by pokračovat svisle vzhůru. Odklánění modelu ve stoupání, jak do stran, resp. za kabinou (podvozkem), korigujeme vyosením motoru na opačnou stranu. Pro stranové vyosení sledujeme model v poloze kabinou k sobě, pro výškové jej sledujeme z boku. Zbývá určit polohu těžiště a nastavit velikost výchylek.
Těžiště měníme posouváním pohonné baterie. Snažíme se docílit stavu, kdy model, jak v normálním letu, tak v letu na zádech, jen mírně klesá. Při letu na zádech může klesat díky nesymetrickému profilu více. U křidélek si velikost výchylek nastavíme podle zvyklostí, osobně nastavuji výchylku maximální jaká je možná (cca 40 ° nahoru i dolů). U výškovky nastavíme nahoru i dolů takovou výchylku, aby se model nikdy „neutrhl“ a i při největším přitažení / odtlačení zaletěl pěkný kruhový přemet. Čím menší průměr přemetu, tím lépe. Pro větší bezpečí při boji si maximální vyzkoušené výchylky kormidla VOP o trochu snižuji, protože ukořistěné krepové stuhy zavěšené na modelu dokážou letové vlastnosti výrazně zhoršit, a aby se model „sesypal“ kvůli přetažení při letu těsně nad zemí je zbytečné.
Vrátíme se ke křidélkům. v letu normálním i na zádech by model neměl klonit. Pokud v normálním letu i na zádech klesá stejná polovina křídla, posuneme baterie více do strany směrem k polovině křídla která stoupá, případně na konec křídla přidáme závaží. Vyzkoušíme chování v zatáčkách. v ideálním případě by se měl model v levé i pravé ostré zatáčce chovat stejně – letět vodorovně nebo jen mírně klesat či stoupat (podle velikosti naklonění). Pokud při stejném náklonu v jedné zatáčce výrazně stoupá a v druhé klesá přidáme na konec té poloviny křídla, která je ve stoupavé zatáčce, nahoře závaží (i 5 g má výrazný vliv). Velikost závaží zkoušíme tak dlouho, dokud model nelétá obě zatáčky přibližně stejně. Pokud model nepřinutíme ke spořádanému letu dovážením zbývá mírné klesání / stoupání v zatáčce korigovat řízením, stačí opravdu malá výchylka křidélek. v takovém případě se hodí mít na křidélkách nastavené exponenciální výchylky tak, aby kolem neutrální polohy byly výchylky křidélek menší.
Na jednu zajímavou nepříjemnost můžete při zalétávání narazit. Projevuje se tak, že model nechce létat vodorovně. v normálním letu buď klesá nebo stoupá, a to ne rovnoměrně, ale strmost klesání / stoupání se zvyšuje. V letu na zádech má pak tendenci pořád stoupat. Příčinou může být špatný úhel náběhu křídla, v popsaném případě malý. Odtokovou hranu křídla podložíme podložkou. Výšku podložky zjistíme pokusně podle chování modelu v letu. Dodržíte-li na začátku článku doporučený profil a nastavení nemělo by k tomu dojít.
Pokud při zalétávání uděláme na modelu jednu úpravu obyčejně se projeví ve všech režimech letu. Je tedy vhodné postupovat uvážlivě a měnit vždy jen jedno nastavení. Výsledkem někdy dlouhodobějšího snažení a více startů by měl být nezáludně létající model. Zkušenější kolega, který ví „co a jak“ se při záletu rozhodně hodí.
Samostatnou kapitolou je nastavení modelu ve vysílači. V současné době je velká většina vysílačů vybavena softwarově tak, že kromě použití dvou serv na křidélka a jejich využitím ve funkci flaperonů („přivztlakovávání“ při přitažení resp. odtlačení) lze použitím různých mixů do jisté míry i kompenzovat případné nežádoucí letové projevy modelu které se mohou postupně projevovat v souvislosti s poškozeními a opravami modelu.
Zálet máme za sebou. Vyznačíme si přesnou polohu těžiště, baterii sundáme a vydáme se k dalšímu kroku, kterým je nabarvení modelu.

Barvení modelu

Nabarvením modelu se dá ne úplně pěkně postavený model dost vylepšit, ale také naopak nevydařeným nabarvením lze hodně pokazit. Při barvení je nutné stále myslet na hmotnost. Povrchová úprava modelu o rozpětí 850 mm by neměla zvýšit jeho hmotnost o více jak 15 g! Pro barvení lze použít mnoha druhů barev – rychle schnoucí barvy ve spreji, vodou ředitelné barvy (Balakryl), akrylátové barvy na barvení plastikových modelů atd. EPP je materiál, kterému žádná z uvedených barev neublíží. Jen v případě, že je SOP zhotovena z EPS nelze použít barvy leptající polystyren. Barvy nanášíme stříkáním, natíráním štětcem nebo válečkem.

1. Osobně používám obyčejné barvy ve spreji, Prima o objemu 400 ml. Cena se pohybuje okolo 100 Kč za sprej. Pro maskování obrysů větších ploch používám šablony z obyčejného kancelářského papíru, na menší plochy (např. nápisy) dělám šablony z papírové čtvrtky. Šablony k povrchu přichytávám špendlíky nebo je zatížím vhodným závažím. Na opravdu ostré obrysy barevných polí je vhodná maskovací KP. Podle složitosti kamufláže dělám jen papírové šablony, přes které na model postupně stříkám jednotlivé barvy. Pokud je potřeba udělat členitější kamufláž, např. na ve všech směrech zaoblený trup, je lepší si obrysy barevných polí nejprve přenést tužkou na povrch trupu a potom pole, která nebudou barvena, zamaskovat KP, stříknout barvu, odmaskovat, zakrýt KP již nastříkanou část, stříknout další barvu atd. Postup je samozřejmě pracnější, než v případě použití papírových příložných šablon. Při stříkání je vždy dobré zakrýt, např. starými novinami, ty části modelu, kde být stříkaná barva nemá. Nezdá se to, ale barevný prach dokáže pronikat opravdu daleko.
   Samostatnou kapitolou jsou výsostné znaky a další drobné detaily, jako nápisy na modelu. Pokud to jejich velikost dovolí dělám šablony ze čtvrtky (lze vytvořit cca 2 mm široké linie). Menší nápisy nedělám. Na posledním modelu, kterým je P-51D Mustang, jsem zkusil emblémy a výsostné znaky udělat jako samolepky vytištěním barevného motivu na průhlednou samolepku. Dají se tak vytvořit barevné detaily jinými postupy těžko dosažitelné. Pokud je motiv tisknut na samolepku průhlednou, tak je nutné místa kde budou samolepky při barvení zamaskovat, aby byla samolepka nalepena přímo na bílý povrch EPP. Lze tisknout i na fólii bílou a s maskováním povrchu v místě nalepení samolepek se netrápit, pak je ale nutné barevné motivy ostřihnout přesně podle okraje, což může být u titěrných motivů až nemožné. Pokud jste si zvolili kamufláž s převládající bílou barvou (např. některé ruské stroje), tak je bílá fólie ideálním řešením.
   Lepení samolepek na „chlupatý“ povrch EPP má jistá úskalí. Nestačí samolepku pouze přilepit, to by zcela jistě nedržela, je nutné přilnavost povrchu zvýšit přestříknutím lepidlem ve spreji, nejlépe 3M77 (výrobce 3M). Pak samolepky drží dostatečně. Lepidlo lze stříknout i přímo na lepivou stranu připravené samolepky a vyhnout se tak nutnému maskování okolního povrchu při stříkání lepidla přímo na povrch modelu. Zejména s rozměrnějšími samolepkami se pak ale hůře manipuluje.
2. Postup od kolegy modeláře L. Pechana který používá barvy na disperzní bázi, např. Balakryl, Ethernal. Kombinací několika „základních“ barev je možné namíchat přesný odstín podle požadované kamufláže. Hlavně kvůli dosažení co nejnižší hmotnosti povrchové úpravy je potřeba barvu co nejvíc naředit vodou v obyčejné zavařovací sklenici, ale tak, aby ještě kryla. Při rozmíchávání (ředění) se nesmí sklenicí třepat, protože se vytvoří pěna, kterou se nedá barvit! Barva je nanášena molitanovými válečky. Znaky a doplňky jsou kresleny od ruky štětcem, černé doplňky permanentním fixem.

Kabina

Průhlednou kabinu nejsnadněji zhotovíme z průhledné „smršťovací“ fólie na výrobu bateriových sad na kopytu vybroušeném z bloku EPS. Kopyto vybrousíme do požadovaného tvaru, a to tak, aby kabina přesně navazovala na trup. Postupuji tak, že na trup do výřezu pro kabinu (ještě před nabarvením modelu) provizorně přilepím kus EPS, přesně vybrousím, sejmu z trupu, pak dolepím spodní část, kterou vybrousím podle již hotové horní části. Spodní část děláme vyšší, nakonec ji zespodu ořízneme, nebo jinak dotvarujeme, podle velikosti použité „smršťovací“ fólie – kopyto musí jít do rukávce fólie těsně zasunout. Z rukávce fólie odstřihneme kus v délce tak o 4 až 6 cm delší než je kabina, zasuneme kopyto, které v rukávci zapřeme čímkoli co je po ruce (např. smrkovými nebo balzovými lištami), a tak, aby fólie byla co nejvíce napnutá. Fólii obyčejným fénem ohřejeme, nejdříve na spodní části budoucí kabiny, potom na horní. Fólie by se měla dotvarovat přesně podle kopyta. Před sejmutím polotovaru kabiny z kopyta si lihovým fixem naznačíme tvar výřezu na trupu. Polotovar z kopyta sejmeme, nahrubo ostřihneme, přiložíme na trup podle obrysu vyznačeného fixem, dokreslíme skutečný tvar a s přídavkem tak 3 – 4 mm na přilepení načisto ostřihneme. Na hotový nabarvený trup kabinu přilepíme nejlépe UHUPorem nebo opatrně kapkami VŘ, kdy lepíme v poloze kabinou dolů, aby výpary unikající z lepidla „nazakouřily“ povrch kabiny.
Pokud je kabina neprůhledná, stejně jako trup z EPP, tak při výrobě trupu z jednoho kusu bude od začátku součástí trupu. Při výrobě trupu z několika dílů záleží na tvaru trupu, zda kabina bude součástí trupu od začátku, nebo bude dolepena a dobroušena až na hotovém trupu.
Vybavení průhledné kabiny uděláme v detailu podle vlastní úvahy. Každopádně v ní musí být pilot. Protože šetřím hmotností kde se dá zhotovuji pilota jen jako plochou siluetu z papíru, u letícího modelu je „plochý“ pilot vzhledově naprosto dostačující. Na internetu najdu vhodné fotografie, kde je pilot vyfocen z boku, ideálně z obou stran. Na počítači fotografie upravím tak, aby obě strany měly stejný obrys, vytisknu na barevné laserové tiskárně na silnější papír, slepím a ostřihnu. Silueta je po nabarvení modelu zalepena do mělkého zářezu v kabině VŘ. Z papíru lze vyrobit také palubní desku. Samozřejmě lze použít velikostí a vzhledem vhodného koupeného pilota nebo ho vyrobit z kusu EPS, stejně jako další doplňky kabiny.
Nakonec přilepíme křídlo (pokud bylo pro barvení odděleno), zalepíme pilota, případně další doplňky v kabině, přilepíme průhledný kryt kabiny. Podepřeme model v těžišti jehož pozici jsme zjistili při záletu a posouváním baterie najdeme jeho správnou polohu. Pro baterii v trupu uděláme zářez nejsnadněji vypálením trafopájkou s tvarovaným okem podle tvaru baterie. Tvar oka si vyzkoušíme na zbytku materiálu. Otvor musí být dostatečně těsný aby baterie sama nevypadávala, ale ne zas tak malý, aby se trup vložením baterie deformoval. Pro snadné vyjímání baterie se hodí udělat na ní z KP „praporek“, za který ji můžeme z těsného otvoru vytáhnout. Praporek, resp. oblepení páskou, se dá také využít pro značení počtu nabíjecích cyklů baterie – po každém nabití na přelepce uděláme fixem čárku.

Zbývá už jen ověřit letové vlastnosti nabarveného modelu, neměly by se nijak dramaticky lišit od létání s nenabarveným modelem. Může se stát, že budou dokonce lepší, protože už budeme létat s motorovým krytem a kabinou, takže model bude aerodynamicky čistší než při záletu.
U modelu z EPP je trvanlivost seřízení silně závislá na způsobu skladování a přepravy. Nevhodným uložením i např. působením tepla (slunce) se model zkroutí a „vše je špatně“. U soutěžního modelu navíc časem přibývají šrámy a lepidlo a letové vlastnosti se čím dál více zhoršují, až přijde čas, kdy je model prakticky nepoužitelný.

Přeji spousty příjemných zážitků s vlastnoručně zhotoveným modelem a třeba i trochu toho adrenalinu při soutěžním létání. A dobrá rada na závěr – ukažte se na nějaké kombatářské akci s modelem nebo jen okouknout co že to ten kombat vlastně je.

[Prezentace]

Stránky: strana 1 ... strana 2 ... strana 3 ... strana 4 ... strana 5 ...

(Hlasů: 11, průměr: 4,82 z 5)

 Loading ...