Domů > Články > Morane – jak šel život z vlastního pohledu

Morane – jak šel život z vlastního pohledu

Jirka a Honza Krapfovi s Moranem

Narodil jsem se, respektive byl jsem vyřezán v dílně modelářského klubu na CNC řezačce,  z velikého kusu EPP,  podle předlohy Morane 406. Když mi výřez trupu, křídel a dalších dílů vychladl, odnesl si mne do své dílny můj pán, pilot a guru Jirka Fík Krapf. Nevěděl jsem ještě, co mne čeká. Doma v dílně mne můj páneček obrousil do konečného stavu, vyztužil a zpevnil křídla, osadil do mne motor, regulátor, serva, nabarvil mne, řekl, že se jmenuji Moránek. Jednoho krásného jarního dne jsme se vydali na letiště, kde jsem byl zalétán.

Start MoraneOd té doby jsme s pánečkem objížděli různé soutěže EPA a další akce, kde jsme se střídavými úspěchy soutěžně i nesoutěžně létali.  Během dvou sezón jsem sbíral spoustu seků a zároveň i mnoho různých větších i menších šrámů. Zranění mi páníček opravoval pomocí vteřinového lepidla, Purexu a dalších materiálů. Postupem času už jsem nebyl takový fešák, ale stále jsem podával v soubojích výkony, se kterými byl můj pán a pilot Fík většinou spokojen. Až jednou na konci loňské sezóny 2012 ze mne můj šéf vyndal motor, regulátor, přijímač a já šel do důchodu.

Tiše jsem visel na hřebíku v dílně, a sledoval, jak můj páník připravuje na novou sezónu nové stroje. Šlo mu to pomalu, pracoval s dlouhými přestávkami, které vyplňoval intenzivním gaučingem, surfem na internetu a dalšími aktivitami. Práce na nových strojích pomalu pokračovaly. S blížícím se termínem soutěže v Polsku byl Fík v dílně přeci jenom častěji a pracoval o něco intenzivněji, poháněn všetečnými otázkami mladého Fíka. „Tati půjdeme do dílny?? Budeme dneska stavět?“ atp. Fík většinou reagoval otráveně a nerudně. Občas mladému zadal nějakou práci a sem tam přiložil ruku k dílu osobně. S blížícím se termínem odjezdu bylo přesto jasné, že dva nové Warhawky P 40 asi na polské nebe nevyletí. Den před soutěží padl pánovo pohled na mne. Sundal mne z háčku, ofoukl usazený prach a kriticky zkontroloval můj stav. Moc nadšeně se netvářil, ale nakonec se dal do práce.  Opravil nejhorší šrámy, osadil regulátor, motor a další příslušenství. Asi po dvou hodinách práce jsem zavrčel motorem, páník se sprostým klením, tlustými prsty v malém prostoru motoru přehodil fáze, aby se vrtule otáčela ve správném smyslu. Už jsem se zase cítil připraven k letu.

V sobotu, ve tři ráno zahoukalo před domem auto a já byl s dalšími společníky, ostříleným Mustangem malého Fíka,  úplným nováčkem Mezkem Bf – 109 a dalším nezbytným materiálem uložen do auta kolegy PetraS. Zde se v novém převozním stojanu trůnily Petrovo tři krásné P 40 a jeden Thun. Koukaly na mne trochu z patra, ale aťsi. Byly vyřezány na stejné řezačce jako já a proti mně jsou to zelenáči. Auto vrčelo, Petr řídil, páník Fík poklimbával, malý Fík sledoval v noťasu nějaký film, kilometry ubíhaly. Pohoda. Okolo půl osmé jsme v dobré náladě dorazili na místo soutěže v polské Gmině Wartě Bolesławiecke.

Byli jsme tu brzo. Páníci vyrazili na průzkum a přivítali se s polskými pořadateli. Začalo pršet. Polští kluci byli grandi a postavili velké párty stany se židličkami a stolečky pro všechny soutěžící. Přitáhli elektriku, zvukovou aparaturu. Mezi tím se začali sjíždět další soutěžící .  Po osmé hodině se objevily i známé tváře z Čech. Byl tu PAD, Sopťa, Vašicové, Bohouš Klenc, Petr Brhel a další čeští piloti se svými stroji. Na stole začalo být těsno. Modely, nabíječky, akumulátory a spousta dalšího materiálu se kupila na stolech pod stany. Páník Fík si vzal nejdřív na paškál Mustanga. Po jeho záletu se konečně věnoval i mně. S hrůzou jsem sledoval,  jak se blížím k ploše, kde jsou fotbalové branky, plot, osvětlovací sloupy. No néé!!!  Jsme na fotbalovém hřišti !! Páník zapojil baterku a mně vjela energie do žil.  Zavrčel motor, křidélka a Fík začal vrčet taky. Obrácené výchylky na křidélkách.  Uff,  ještě že si toho všiml. Chvíli se hrabal ve vysílačce a už to bylo lepší. Ještě mi měl poladit velikost výchylek, ale na to, v nervozitě, trouba jeden, zapomněl.  Vrrr,  hop a jsem konečně ve vzduchu. Motor táhne jako ďas, baterky jsou úplně nové. Páník se mnou cloumá poněkud neuspořádaně, protože mi neupravil tu velikost výchylek. Třicet stupňů dolu a deset nahoru opravdu není ideální nastavení pro balanční křidélka. Výškovka by taky potřebovala upravit. Cítím, že to nedopadne dobře. Fík se vzdaluje a zmenšuje. Asi nevidí , jestli letím k němu nebo od něj. Bodejď jo, má brejle jako dna popelníků. Potom se přiblížila země. Poslední pokus o kontrolu nad letem, stažení plynu a přitažení výškovky.  Je tu ZEMĚ. Naštěstí jsem přistál docela dobře do mladého osení. Trochu pomuchlaný kryt motoru, jinak žádné škody.  Páník mně dlouho hledá. Asi jsem opravdu daleko a on houby vidí. Když mně konečně přinesl na stůl k ostatním, byl vyhlášen brífing.

Taťka Fík poletí v první rundě a už není čas na nový zálet. Od oka upravil ty výchylky křidélek a výškovky, nová baterka a za chvíli jsem na startu. Zem je mokrá. Taťka musí vyměnit stuhu, protože se namočila o trávu. Jsem nervózní, serva povrkávají. V polštině slyším pokyn ke startu, slyším křik a dupání.  Popadne mne velká ruka, zavrčí motor a už zase letím. Jsem ve vzduchu mezi prvními. Úpravy výchylek zabraly a cítím, že Fík to má zase v ruce. Začala psí honička, stroje a stuhy se míhají. Než se naději šup a hurá, usekl jsem první stuhu. Motor jede jako pila, v baterkách je spousta energie. Za chvíli lup a někdo usekl moji stuhu. Poznávám ho! Je to jeden z těch Warhavků od  PetraS. To nevadí, letím tím pádem rychleji a šup, je tady můj druhý sek.  Ještě chvíli bojuji a je tu závěrečný hvizd. Co je, trvalo to nějak krátce. Aha, Poláci létají pouze pětiminutové lety.  Jdu na přistání, hřiště je nějaké malé, dosedám a narazím do plotu. Oddech, nic vážného se nestalo, ale ocenil bych, kdyby si páník ta přistání lépe rozpočítal. Celý zářím, let dopadl dobře. Páník Fík  je také spokojen. Když jsem dorazil na své místo na stole koukám, že Petrovo Warhawk něco schytal, má poškozené křídlo. Už se tolik nevytahuje. Fík se věnuje malému Jendovi s Mustangem. První let jim moc nevyšel. Honzík s Mustangem letěli asi tři minutky a museli přistát, motor nějak netáhl. Loňské baterky přes zimu nějak zlenivěly. Alespoň že uhájili stuhu. Užívám si všeobecnou pohodu, všichni se dobře baví. Létají se i rundy WW1 s krásnými romantickými dvouplošníky. Česká éra jsou o něco větší než modely Poláků. Všichni navzájem urputně bojují mezi sebou, útočí i na pozemní cíle. Je to paráda.

Morane po ráněZačíná druhé kolo. Nejdřív letí kolega Mustang malého Fíka. Po úspěšném startu si brzy sekl a všechno šlo dobře. Potom najednou přestal táhnout motor a Mustoušek šel dolu, bohužel až za hřiště, mimo zónu, do které se smí pro model utíkat. Honzík se pomalu plouží k místu přistání. Hledá baterky. Potom se vrací. Cizí stuha namotaná ve vrtuli mu sebrala výkon. Jinak je kolega  Mustang nepoškozen.  Je to tady, teď jsem na řadě. Opět známý rituál. Start!!! Letím  do boje jako mladík. Rychlý vzduch mi šustí ve všech dutinách a jizvách. Hned po hodu nabírám rychlost a sek.  Je tu stuha hurá. Jenže není čas se radovat. Narážím do soupeře, cítím, že mi cizí vrtule vykousla zásek do křídla. Můj motor byl nárazem vytržen z lože, vykroutil se z kabelů a zmizel. Padám dolů, podrovnání a zem. Nade mnou probíhají boje. Já se nemohu ani pohnout, jsem mimo povolenou zónu, motor a kryt bůhví kde.  Aspoň že  jeden sek. Je konec letu. Blíží se Fík a opatrně mně zvedá. Hledáme motor, vrtuli a kryt. Za chvíli jsme komplet. Na známém stole probíhá oprava, nabíjejí se baterky. Kryt motoru je na maděru. Čekám, jestli Fík vytáhne zelenáče Mezka. Nevytáhne. Vrátí motor do lože, propojí kabely a zalepí křídlo. Čeká nás další let. Slyším diskuze o tom, jak může taková kraksna ještě vůbec letět. Fík mně ale chválí a obhajuje. Těším se na další boj. Opět létá WW1 a panuje pohoda.

Moranův poslední startV posledním kole poletíme až ve čtvrtém heatu. Máme čas. Nejdříve opět Honzíkův Mustang. Letí celý let jako divý. Chvíli sleduji omylem cizího Mustanga. Po nalezení správného éra vidím, jak se snaží, ale není mu dáno. Pěkné přistání a hele, dokonce celá stuha. Blíží se můj let. Už jsem na lajně a opět slyším diskuzi o mém vzhledu. Sopťa brblá něco o krytu atd. Já mu ale ukážu, jak se létá u nás v sokolovské Lomnici. Už je tu start. Motor krásně točí, ty nové baterky dělají divy. Soupeři se míhají po obloze chvíli blíž a chvíli dál nahoře dole. Míhají se stuhy a koneček jedné se mi povede useknout. Je to krása, vzduch šustí v křídlech. Zdola slyším vzrušené výkřiky pilotů. A potom opět rána. Křídlo se láme od trupu a odletují v něho velké kusy, baterky vypadly  a řítím se dolůůů. Křídla nadranc a už slyším dusat nebeské jezdce. Jipi ja  jóóú. Kolem je tma ticho a vše končí. Náraz do země už ani necítím. Je mi krásně. Sbohem.

Moranův konecPoznámka pilota:
Hrdinný stroj Morane 406 byl pietně dopraven domů do dílny, kde byl demontován a ekologicky pohřben v kontajneru s tříděným odpadem. Čest jeho památce.

P.s. Text výše uvedeného článku byl nalezen v dutině trupu pod servem výškovky. Byl psán neumělým rukopisem, česky,  občas byla použita francouzská slovíčka. Papír byl potřísněn něčím, co vypadalo jako zaschlá krev.

Se svolením autora převzato z webu LMK Lomnice.

1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (Hlasů: 4, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Loading...

Categories: Články
  1. Bez komentářů.
  1. Žádné zpětné odkazy
 
'