• 15.4. Znojmo (neděle, sobota ACES) – Soptík
• 28.4. Mančice (sobota) – DP model
• 13.5. Roudnice (neděle) – Míra Kamenský
• 27.5. Hradec Králové (neděle, v sobotu ACES u Prahy) – Vašek Kohout
• 10.6. Plzeň (neděle, v sobotu ACES) – Vašica & spol.
• 1.7. Budkovice (neděle, sobota ACES) – Paťas
• 14.8. Vsetín (sobota) – Petr Brhel
• 6.-12.8 WASG ACES ve Švédsku, PAD jedná s pořadateli zda by se nedala udělat i neoficiální mezinárodní akce EPA
• 25. nebo 26.8. – Liberec – Mára Minařík
• 9.9. Sokolov (neděle) – Jirka Krapf
• 23.9. Rakvice (neděle, v sobotu ACES Pyšely) – ZBEK & spol.
• 28.10 Budkovice – zakončení sezóny (neděle, sobota ACES) – Milan Halúzka

přeje Sq. Okurky

Tak zaparkujeme před hospodou a vyrážíme se ubytovat. Po pár krocích mě něco seklo přes nohy a už ležím natažený na zemi. Než se proberu, tak už Helmík zjišťuje, že tam paní hostinská natáhla řetízek, aby jí hosté nedupali po záhonku. Bohužel v tý tmě nebyl vůbec vidět ani záhonek, o řetízku nemluvě. Kontroluju si zuby a přemýšlím na jaký vychytávky z filmu „Sám doma“ ještě narazím. Opatrně beru za kliku, hlásím příjezd, a jdu se ubytovat do chatky. Po zkušenostech z minulých zim hned startuji topení, které zřejmě pamatuje bitvu u Stalingradu a lopatky ventilátoru má ještě poznamenané bojem. Moc nehřeje, ale určitě funguje, protože vydává zvuk podobný kulometné palbě. Snad se rozehřeje dřív, než odjedeme domů.
Na večerní polétání to už nevypadá, je tma jako v ranci, a tak se vracíme do útulné hospůdky. Ale hospoda je zatím opuštěná a tak si krátíme čekání prohlížením nápojového lísku. Mám pocit, že ho tam snad zapomněl turista vracející se z festivalu v Karlových Varech nebo jsem se při tom pádu do záhonku uhodil do hlavy víc, než jsem si myslel. Helmík mi objasňuje, že ceny jsou v pořádku, že jsme na letišti. Musím mu dát za pravdu a jsem rád, že je to letiště relativně malé a že letos nejsou závody na Ruzyni.
To už dojíždí kombatové jádro, které bylo navštívit Znojmo, naplnit bříška, nakoupit okurky, víno a další nezbytné suroviny. Hospoda je najednou plná, v krbu praskají polena, vládne útulná atmosféra.
Soptík zjišťuje, že nemá na zítra logy a není ani nikdo, kdo by je narychlo vyrobil a dovezl, jak se to osvědčilo u diplomů. Naštěstí se mu daří sehnat papír a propisku, a dává se do výroby. Na našem stole se rázem rozjela manufaktura. Práce jde nejlépe od ruky mladému Paťasovi, zatímco Paťas starší rozjíždí ve smrtelném tempu slivovicovou smršť. Mám pocit, že si chce ověřit hlášku „Nad slivovicí se nedá zvítězit, jen Moraváci remízovali“. Teplice a Praha po chvilce odpadávají, Valtice se ještě chvilku drží a Brno je jasný favorit. Tak teda je to potvrzeno. Druhý stůl je celý v obležení Plzeňáků a zrovna pod cedulkou „Zákaz konzumace vlastních potravin“ ilegálně nabízí Jana Vašicová, druhá nejlepší pilotka z Plzně, karbanátky. Jsou skvělé a na každého se dostane.
Dojíždí i Lukáš, který na přívěsu dovezl malou terénní motorku a vzduchovku, na zorganizování branného dne. Kocháme se přesnou prací čínských dělníků, kdy se jim podařilo vyrobit čočky na optice přes které i je vidět. Majitel celkově chválí tuhle větrovku. Jen kdyby se podařilo ještě vyvrtat hlaveň celou rovně, tak už by se ji nedalo nic vytknout.

Čas ale neúprosně běží, je načase jít spát. Dynty si vzpomněl, že s Kristýnou nemá ještě uloveného bobříka zmrzlíka a jde to napravit. Předělává svůj vůz na lůžkový a jdou nocovat do auta. Už se taky odebírám na kutě a jdu do vytopené chatky. Topení dává najevo svým zvukem, že zásobník má nekonečné množství nábojů a danou pozici udrží za každou cenu. Vnitřně bojuji, zda vypnout a umrznout nebo mít teplo a neusnout.
Z mého dumání mě probere rampouch na nose. Asi jsem z celého toho přemyšlení usnul a kluci radši vypnuli topeni aby mohli spát. No nebudu je budit, chvilku se snažím získat teplo cvakáním zubů, ale zjišťuji, že tudy cesta nevede. Vstávám, navlékám na nožky ponožky, zahalen do vaťáku a dvou přikrývek se pokouším usnout. Ráno se dovídám, že ne hluk ventilátoru, ale teplo v chatičce vadilo Mirkovi v usnutí a tak topení vypnul.
Jdu se ohřát do sprchy a doufám, že se cestou nezlomím. Rozehřáty si dávám kávu a hned to vidím veseleji. Počasí je opravdu letecké. Létá vše, a jak se dovídáme později z místního plátku, z nedalekého statku odletěla střecha, aby po pár desítkách metrů opět přistála.

I taková ostřílená pilotka Kristýna, která vyhrála nejenom TopGirl, ale i v TopGunu se umístila v první desítce, a nechala za sebou spoustu ostřílených pilotů, tentokráte vynechala a radši obětovala pohár za statečnost, než aby byla vydána na pospas běsnícím přírodním živlům. Pro jistotu se celou dobu držela Dyntyho, což mu kupodivu přineslo štěstí.

Jdu si zalétnout svého oblíbeného Douglasse. Je sice trošku pomalejší, a jsem zvědavej, zda se mě ho podaří dostat zpět, ale zase je stabilnější. Hážu letadlo do vzduchu proti větru, napočítám do tří a dělám zatáčku (koukám, že točím vedle sebe), následuje přímý let po větru, jedna, dva, tři (v životě sem neviděl tak rychle letět tohle éro), točím v dálce k sobě. Srovnávám a chvilku pozoruji éro, jak se na plný plyn pomalu přibližuje. To bude den. Chvílí čekám, než se podaří mému éru probít se vzduchem až ke mně, a jdu na snídani.
Ještě ani nestačím dojíst a už Sopťa vyhlašuje krátký brífing. Proběhne i seznámení s novým pilotem a jde se bojovat.

První kolo se mi neskutečně daří, mám 5 seků a skoro celý čas. Potěšen jdu soudcovat Lukašovi. Zatím co po startu náš mustang letí sekat stuhy, opodál stojící Vašek mění taktiku. Jeho éro se krásným přemetem vrací na startovní pozici, lehce mě míjí, rozčísne Lukašovi pěšinku, přerazí anténu od vysilače a dopadne mu k nohám. Já zoufale hledám po kapsách kartu pojištěnce a měřím si tep, Lukáš lítá v klidu dál a jen se mě ptá, kdopak že to byl. Že je z haly na tohle přátelské oťukávání soupeřů zvyklý. Další dvě kola už se mi až tak nedaří, mám po dvou secích, ale díky náskoku z prvního kola to pořád ještě nevypadá špatně. Dokonce i éro je stále celé, nesrážím se, což je dobrá zprava.

To nás už ale paní hostinská svolává k obědu, ať nám to nevystydne, že si po jídle pak můžeme jít ještě chvilku hrát. Ač neradi, balíme a jdeme. Cestou ještě trošku brbláme, ale oběd se opravdu povedl, a tak už všichni mlčíme a baštíme. Ukazuje se, že baští skutečně všichni, i ti, co si nic neobjednali. To se ale po chvilce mírně chaotického přepočítávání řeší ke všeobecné spokojenosti.

Při obědě pomáhám Padovi natlačit data do noťase. Teda já čtu logy a Pad tlačí. Zjišťuju, že jsem pořád ještě první. Navrhuji okamžité ukončení závodů, předání cen a malou oslavu, ale zůstávám s touto skvělou myšlenkou osamocen. Ostatní piloti chtějí lítat dál. No nic, vracíme se na dráhu.
Sluníčko se zatím vyklubalo z mraků a začíná nám nepříjemně svítit do očí. Po obědě mě opouští štěstí definitivně a ve čtvrtém kole nesekám vůbec. I tak se mi kupodivu daří postoupit do finále. Tam ale, ziskem jediného seku, nemůžu odvrátit tvrdou realitu a propadám se až na páté místo. Soptík nezaváhal a obsadil čtvrtou příčku. Musím uznat, že Znojmo prostě Sopťovi vyšlo, lítal tak, jak už dlouho ne. Na třetím místě se umístil Zdenda, nadějná opora Plzeňáků, kterým to lítá čím dál líp. Před ním, těsně, na druhém místě končí Dynty a vítězem, jak už to tak v našich krajích je poslední roky nepsaným pravidlem, se stal Pad. Všichni jsou samozřejmě mile překvapeni a vítězi srdečně gratulují.

Jsou vyhlášeny výsledky celoroční soutěže TopGun a Top aktivity, TopGirl a soutěže skvadron. Konstruktér roku se letos nevyhlašoval a jsem zvědav, za co a kdy bude udělen. Zatahovací podvozek už tu byl, vícemotorové modely taky létaly, dokonce i otáčecí hlava pilota v kabině se tu už objevila a nezabrala. Docela se těším, až někdo dojde s nějakou novou vychytávkou.

Tak zas příští rok…

Zbek

Jeden pilot, dvě letadla

Kristian Popivčák úspěšně vyzkoušel řídit najednou dvě letadla. Modely jsou EPA stíhačky takže to tak trochu souvisí i s tímto webem. Koukněte na video (youtube).

Počasí nevypadá že by mělo být nějaké extra povedené, ale podle rosničkářů by mělo být jakž takž …

Pořádají Blades Sq. ve spolupráci s DP Model. Diplomy a pohárky pro první tři. K obědu guláš od paní Dostálové. Holinky, rukavice a čepice s sebou

Sraz v 9:00 na letišti, začátek soutěžních letů v 10:00.

Hlaste se …

Helmík po úspěchu se záchodovou mísou (tu si loni odvezl PAD do Teplic, když zjistil, že má odpad jinde, než potřebuje, poslal ji na dalších závodech po rychle spojce do Brna. Ivoš si jí na jedno odpoledne namontoval doma, a když si v praxi ověřil, že díky jiným rozměrům mísy už u nich nikdy nikdo nezavře dveře od záchodu, zase ji odmontoval a vzal ji na závěr sezony do Znojma zpátky Padovi), intenzivně sháněl novou putovní mísu už od května. Ivoš došel s myšlenkou, když dárky, tak pro všechny (jako bych to heslo už někde slyšel). A jelikož, jako malej hošík slýchával, že nejlepší dárek je dárek vyrobený vlastníma rukama (taky rozpočet závodů nedovolil nákup 20 pohárů), tak upravil svůj nápad – male letadélko z plechu, které bude jako na stuze vylétat z malé tabulky jako podstavce. Ještě řešíme materiál a technologie výroby. Nakonec vyhrává nerezový plech a gravírování. Ivoš hned maluje svůj nápad v Corelu a předává mě data v DXF, abych vyrazil za klukama od laseru k realizaci plánu. Po prohlídnutí dat se obsluha laseru ptá, zda sem si to maloval  sám v softu, kterej sem našel v krabici on Nesquiku?  Já jsem se nechtěl chlubit cizím peřím a tak hrdě  hlásím, že to dělal můj dvorní grafik v Corelu. No jo v Corelu, pokývají strojaři hlavami a jdou si to přemalovat. O pár dní později už mám první zkušební výpalky v ruce a s hrdostí je ještě za tepla ukazuju Ivošovi. Ten nepadá nadšením do mdlob, jak jsem čekal, ale mírně překvapeně se ptá, proč jsem nechal říznout takový divný éro a ne jeho Spitfira. To měl byt Spitfire? Vstupuje do našeho rozhovoru Pavel, jeden z kluků od obsluhy laseru, který se náhodou zastavil za námi na pokec. Vysvětlujeme si navzájem, kde se stala chyba, jaký byl vlastně původní záměr, a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Za pár dní už mám nové výřezy a teď už není pochyb, je to Spitfire.

Postupně se skládají střípky mozaiky příprav.  Helmík už má svou mísu i další ceny, já gravíruju plaketky, Ivoš se synem dávají dohromady novou tvář diplomům, tisknou logy. Zdá se, že je všechno  na dobré cestě.

Nadešel den závodu. Vstavám brzo ráno, naskládám věci do auta a vyrážím na plochu. Po chvilce volá Soptik, na který ploše se to letí, že tam co je on není ani noha a tudíž neví, zda je na správném místě. Po vzájemném zkontrolování dat ho ujišťuji, že je správně, jen nás krapet předběhl, ale že už tam také mířím a Helmík by tam už měl také přijíždět i s  přívěsem plným propriet. A opravdu za chvilku se tam všichni radostně objímáme a jdeme chystat zázemí. Vtom volá Ivoš, že se ještě kousl v Brně, neboť mu kolega odjel s měničem z 12V/230V. To je smrtící informace pro naše výpočetní středisko, neboť letos jsme nahradili benzínový agregát, ekologickou baterii a měničem. Bez přítomnosti měniče je náš ekologický plán v troskách. Naštěstí po více než hodinovém výletu po vesničkách v okolí Vyškova je měnič v naší moci, ovšem zatím v nedohlednu, stejně jako logy, což vnáší mezi čekající piloty mírnou nervozitu (u slabších jedinců by schopný psychiatr dokázal diagnostikovat i zárodky paniky). Mezitím volá Dynty z místního JZD, že se ztratil a nemůže najit letiště. Jelikož má jako spolujezdkyni Kristýnu, tak nám je úplně jasný kam se asi koukal a na co myslel. Neváhám a po telefonu ho naviguji na náš plácek. Soptik to s nervama už nevydržel a ujímá se v provizorních podmínkách rozlosování, zatímco Plzeňáci s námořnickou rozvahou popíjejí burčák. To už naštěstí doráží toužebně očekávané logy, měnič, diplomy, plaketky a s nimi Ivoš se synem, který byl za pěkně zpracované diplomy odměněn funkcí šéfa výpočetního střediska. Piloti si celí natěšení vyplňují logy, hradí startovné, připravují bojové stroje… Velký cirkus může začít.
Letim hned první kolo, soudcuje mě Sopťa.  Taková idylka, pohoda  mam tři seky, plnej čas, éro celý. Krasný začátek závodů. Druhý a  třetí kolo odlítám v podobném duchu . Ve čtvrtém kole letím sám proti Plzni. Jsem nervózní, lehce se mi klepou kolena. Startovat proti největší letecké základně, to už chce pevné nervy. Jakou zvolit taktiku? Zkouším taktiku z mého oblíbeného filmu, Šíleně smutná princezna…  „Nepřítel obětuje levé křídlo. Co uděláme my?“ – „Obětujeme pravé křídlo?“ “ Chyba! My obětujeme obě křídla!“ – válečná strategie hodná obdivu. Bohužel tato taktika se tady nesetkává s úspěchem. Moje letadlo bez křídel padá po minutě do oraniště, ze kterého už na oblohu není návratu. Avšak svou kůži jsem nedal úplně lacino, ještě než jsem prozkoumal krtince, podařilo se mi dvakrát seknout stuhu.

Po dolítání zjišťuji smutnou pravdu: došel burčák. Po zkušenostech z minulého ročníku, kdy Helmík zajistil 10 litrů tohoto lahodného moku a většina účastníků dojela auty a neměla se k degustaci, tak letos vzal na ochutnávku jen litry dva. A ouvej. Beru do ruky telefon a obvolávám Rakvické modeláře, zda nemají doma tenhle nápoj. Dostávám pouze záporné odpovědi. Buď už přešel nebo ještě nedošel. Je docela problém vystihnout správnej okamžik. No nedá se nic dělat, beru do ruky butylku a vyrážím po místních sklepech, zda natrefím na tuhle tekutinu. Úkol jsem bral jako triviální, bohužel opak byl pravdou. Docela sem se skamarádil s místníma usedlíkama, naběhal dost kilometru po sklepech se stejnou odpovědi… buď už byl nebo bude. Nevzdávám to, i když botky mám prošoupané. Nakonec natrefím na vinaře, který když se dozví, že máme letecké závody, tak  se pochválil, že dostal k 60. narozeninám vyhlídkový let, kdy si sám i zapilotoval letadlo a přitom zažil stav beztíže (tady se nám asi rodí novej Peter Besenyei), což byl super stav a když si ho chtěl zopakovat, tak pilot (bývalý vojenský instruktor) na to už neměl nervy a sebral mu řízení (prý  kvůli nějakému  slabému nosníku daného letadla). Takže jsem konečně kápl na správného vinaře, který  měl pochopení pro naše nacvičování na Rakvické ploše. Hned se taky zařadil do skupinky místních alkoholiku, kteří se vydali se mnou po sklepech, hledat tuhle pochutinu. Máme štěstí, po male chvilce nacházíme sklep, kde máme dva mošty. Jeden těsně před a druhý těsně po. Bereme skleničky, diskutujeme, zda vzít ten první nebo ten druhý. Zatímco já nestačil ani ochutnat, má skupinka má už žejdlík v sobě. Dostávám strach, že moje eskorta vypije všechno dřív, než se stihnu rozhodnout pro jednu z možností. Do toho mi zvoní telefon a dozvídám se radostnou zprávu – letím finále a mám si pohnout nebo se poletí beze mne. Chvatně zaplatím burčák, nechám majiteli dvacku tuzéra i celý svůj tým znalců a rychle vyrážím na plochu.

Celou cestu zpátky mě naplňuje radostný pocit. Sláva, letím finále. Mám vždycky radost, když se probojuji do finále. To už je takové male vítězství, zaletět si s nejlepšíma pilotama toho dne. Finále má své kouzlo. Před startem letu ještě Soptik rozvíjí teorie, kdo si v tomto heatu nejvíc rozstřelí éro. Tipuje Kristinu, která se taky probojovala do sedmičky nejlepších pilotu a porazila i zkušené borce. Hlasitě doufám, že to nebudu já, neboť ve 4. kole jsem letěl sotva něco přes minutu. Tak snad mám smůlu vybranou a finále dolítám do  konce. Startujeme. Začátek heatu vypadá velice slibně, podařilo se mě čtyřikrát seknout, což je superrr. Najednou se v necele druhé minutě protahuje  nepřátelský stroj mezi mým křídlem a moji směrovkou. Bere sebou výškovku, servo a část křídla. Lehce padám do oranice. To jsem si nacvičil v předchozím kole. No nic výražím pro éro. Po návratu se mě ho nechce moc spravovat. Přeci jenom nemá ocas, kus trupu, vrtuli  ale Leoš mě pomáhá z toho opět složit poletuchu. Beru do ruky své osvědčené vteřinové lepidlo (které už chválil Franta Kváša na Klepci) a prolívám vop za vydatného stříkání aktivátoru. Opět se mě nedaří díly spojit k sobě. Bude to asi tím, že číňané mají jiný čas a vteřina tam trvá déle, nemluvě o sekundě. Vyměňuji ještě vrtulku, zacvičím ještě ze zvyku se servama než éro odhodím do vzduchu a ejhle. Rachotí, ale přes zoubky. Tak to mám dolitáno. Smutně koukám na nebe, jak si tam lítají beze mne.
A už tu máme vyhodnoceni našeho závodu.

Cele Rakvické EPA-burčení, první místo i hlavní cenu, záchodovou mísu, vyhrál stejně jako loni Pad. Vzdává se mísy se slovy, že už jednu doma má (je zvláštní, že u pohárků to ještě nikdy neudělal) a tak cena putuje do tomboly. Na druhém místě se umístil Karel Vašica a hned za ním moje maličkost. Ceny jsou rozdány, tady bych poděkoval firmě Hacker za sponzorské dary, a je načase rozlosovat tombolu. Mísu vyhrávají Plzeňáci, kteří dojeli na závody malým autobusem a tak není problém tam mísu umístit (po konzumaci burčáku to dokonce chvilku vypadalo, že ji cestou i použijí).

Chvilku ještě polítáme dogfight se Sopťou a s Leošem. Tady se Soptíkovi neskutečně daří a vyhrává jeden boj za druhým. Hodiny ale neúprosně běží a tak je nejvyšší čas pomalu uklidit stroje, letiště a přesunout se do Valtic na burčákové slavnosti. To je už ale jiné povídání…

Fotografie od Iva Macháně

Fotografie neznámého dárce

Zbek

Ozvěte se třeba přes přihlašovací formulář na soutěže nebo do mailu.

Definitivně přecházím na japonce ….  :)

Pozvánka na Rakvické EPA burčení

Parádní Sokolov je minulostí a budoucnost představuje akce v Rakvicích spojená s tradičním místním burčákovým veselím. Soutěž bude v sobotu 24.9. viz. časový harmonogram.

Místo: „letiště“ Rakvice
http://www.maplandia.cz/ceska-republika/jihomoravsky-kraj/breclav/rakvice/ (hledejte modrou značku ve středu mapy)

Vlastní soutěž bude mít další zvláštní náboj. Letošní ročník se chýlí ke konci a tato akce je předposlední. Při pohledu na výsledkovou listinu za celý ročník je zřejmé, že na čelních místech je situace dramatická aneb rozdíly jsou minimální. V celkovém součtu bodů trochu poodskočil PAD, ale mezi 2. a 3. místem (Karel Vašica a Petr Brhel) je rozdíl jen 500b. Ani Honza Dyntar není bez šancí na přesun z průběžného 4. místa výše, na 3. Petra Brhela ztrácí necelých 700b. V soutěži o nejlepších 12 heatů je situace ještě dramatičtější. Mezi 2. Honzou Dyntarem a 3. Zbyňkem Majerem je rozdíl pouhých 18b. Ani 4. Zdeněk Šubrt a 5. Karel Vašica nejsou bez šancí na přesun na stupně vítězů. Každopádně pro zlepšení pozic to bude chtít zalétat několik parádních heatů. Dynty může zpytovat svědomí jestli ta laxnost z Czech Heaven nebyla zbytečná? .