AHOJ KOMBAŤÁCI,
V SOBOTU 9.6. V 17:15 HODIN, PŘED NAŠÍ NEDĚLNÍ EPA AKCÍ V PLZNI, JE NAPLÁNOVÁNA PROHLÍDKA PLZEŇSKÉHO PRAZDROJE. VŠICHNI ZÁVODNÍCI EPA MAJÍ VSTUP ZDARMA. DOPRAVA DO PIVOVARU INDIVIDUÁLNĚ NEBO SPOLEČNĚ AUTY Z NAŠEHO LETIŠTĚ V ÚHERCÍCH.

ZÁJEMCI O PROHLÍDKU POTVRĎTE ÚČAST NA MAIL jkvasica@seznam.cz NEBO NA TELEFON 605 923 153.

AŤ NÁM TO LÍTÁ!
Karel Vašica

Hradečtí pořádají 27.5. soutěž EPA. Letos opět na tradičním místě na letišti Juniorklubu Hradec – naproti obchodu „TERNO“.
Podrobnější info u Vaška Kohouta, 777 758 437, v.kohout@barak.cz.

Akce: Bitva pod Chlumem
Místo: Letiště Juniorklubu Hradec Králové.
Datum: 27.5. 2012
Pravidla: Pravidla EPA 2007 + dodatek 2009
Registrace: ZDE
Startovné: 250Kč, v občerstvení, stuhy, pronájem letiště, poháry a diplomy.
Organizace: Soutěž na 4 kola + finále (případně při vyšším počtu účastníků či nepřízni počasí jen na 3 kola)

Dědkovi & spol. se povedlo uspořádat parádní závod okořeněný poměrně vysokou účastí a spoustou seků.  Za soutěžící díky! A za rok zase v Roudnici. A pozor! Za 14 dní v Hradci!

Pár obrázků z Bitvy o Říp u Roudnice:

• Fotky od Petra Starka
• Krátké video z finálového letu točené z PADovo Nakajimy (nic uměleckého, spíš pro zajímavost)

Od rána běhám kolem auta, kontroluji olej v motoru, benzin v nádrži, světla svítí, stěrače stírají, klakson troubí. Jsem připraven vyrazit. Cestou potkáváme tři bouračky (naštěstí jsou v protisměru) a dlouhé kolony vozů dávají tušit, že jízda po dálnici nemusí byt vždycky výhra.
Najednou mám pocit, že jsem ztratil kola. V autě je hrozný hluk a strašně to bouchá. To tady asi zkoušejí ten novej povrch proti usnutí. Po chvíli přejíždíme na jiný testovací úsek, něco na způsob autopilota. Kola si sama najedou do kolejí a stačí zapnout tempomat. Asi mi bude chvilku trvat, než si na tyhle novinky zvyknu.
Dálnice teď připomíná spíš vlakové seřazovací nádraží a i rychlost tomu odpovídá. Jenom klesající ukazatel stavu benzínu si svoje tempo drží, a tak nezbývá než zjistit, jestli náhodou nedošlo v posledních pár hodinách ke zlevnění benzinu. Odbočuji na benzinku a je to tak. Jedna z mála jistot v dnešní době. Benzín si stojí dobře. Teda aspoň z pohledu akcionáře České rafinérské.
Auto žízeň uhasilo, my si s Helmíkem dáme aspoň kafe z automatu aby nám to nebylo líto, a vyjíždíme, opět se zapojit do toho nekonečného řetězu aut.

Ikdyž jsme v to už přestávali doufat, přichází ta chvíle a my přijíždíme k Soptíkovu obydlí. Před domem už parkuje Pad a hlásí že Sopťa dorazí asi za půl hodinky. Škoda, tak dnes už nepolítáme. A tu vychází z vrat babička, nebál bych se označení, že kouzelná, a se slovy: „Tady nemůžete stát!“ nás všechny poslala do p… . No není problém přeparkovat, říkám si a vyrážím. Chvilku bloudím po Praze, ale vcelku rychle nacházím místo na zaparkování a auto nechávám pár ulic od Soptíkova domu (jen asi dvě zastávky metrem). To už ale dojíždí i Soptík (asi to nemohl najít) a odcházíme na společnou večeři. Já si objednávám vegetariánský špíz a trošku mě překvapuje, že je bez masa. Ale decentně mlčím a téměř spokojeně pomlaskávám. Helmík, jako správný Moravák, si objednává bílé víno a váhá mezi Tramínem červeným a Veltlínským červeným (docela by mě zajímalo, kdo ty názvy vymýšlí). Po baště se zvedáme a vracíme na základnu k Soptíkovi. Pár skleniček lahodného moku pomohlo rozproudit odbornou diskuzi. Řeší se teorie aerodynamiky EPA letadel a Helmík odhaluje svůj tajný projekt, startovat na závodech s letadlem s prstencovým křídlem. Soptík se s námi začíná dělit o poznatky svého laborovaní. A tady bych ho touto cestou poprosil, zda by si na webu epacombatu neudělal svoji rubriku, něco jako „Soptíkova laboratoř“. Myslím, že by byla velká škoda nechat si výsledky tak rozsáhlého a pečlivého bádání jen pro sebe. Probíráme měřeni vnitřního odporu baterie pomoci dc wattmetru a Ohmova zákona. Zjišťuji, že tahle metoda je levná a pro naše potřeby dostatečně spolehlivá. Soptík pak vytahuje pečlivě vykreslené grafy na čtverečkovaném papíru. V první chvíli mi to trochu připomíná …první dovolená v Jugoslavii, tady první dítě… z Básníků, ale je vidět že Sopťa problematice rozumí a tohle má zmáklý. To ale ještě není všechno. Vytahuje další téma, a tím jsou serva. Na otázku jaká používám já, odpovídám po pravdě, že na pravé křídlo dávám modré a na levé takové černé, protože má delší káblík. Soptík se na mě dívá jako na exota a mysli si něco jako, že nejblbější sedlák má největší brambory. Odbíhá a vzápětí se vrací s multifunkčním testerem serv postaveným z merkuru. Tohle vysoce sofistikované zařízení se směle může zařadit hned vedle přístroje na výrobu kontaktních čoček, které si po večerech z merkuru postavil profesor Otto Vichterle. Hodinové ručičky dávno minuly půl druhou nad ránem a serva všech možných typů ještě bzučí při testování. Prvotní nadšení už vyprchalo a výzkumný tým pomalu vadne. Nadešel čas jít spát. Sopťovi se ale ještě do postele nechce a snaží se mě ukecat na drobnou rekonstrukci osvětlení. Posledně, když jsme ji dělali po telefonu, vzniklo zajímavé zapojení, kdy určité spínače umí světla rozsvítit, jiné zase zhasnout, přičemž se jejich funkce náhodně mění. Šetrně mu sděluji, že to má polámaný a jdu spát. Spím tentokrát dost neklidně, to bude asi tím prostředím nebo nervozitou před závody. Neustále mně pronásleduje …svítí, nesvítí, svítí, nesvítí… jdu poprosit Sopťu o čtverečkovaný papír a k ránu je problém je vyřešen. Je to vlastně úplně jednoduché. Když každému vypínači a zapínači přiřadíme číslo, tak lichý součet vypínačů nám zhasne osvětlení a sudý počet zapínačů osvětlení opět rozsvítí. Zde je potřeba upozornit na zajímavou skutečnost, a to, že se postupně zapínače přeměňují na vypínače a vypínače na zapínače. Je to velice spolehlivé zapojení, něco podobného u mě funguje už 20 roků.

Ráno Sopťa vybíhá pro rohlíčky k snídani a poté vyrážíme do Mančic. Na letiště přijíždíme společně, mezi prvními, s náskokem téměř tří hodin před Plzeňáky. Když si ale někdo naplánuje, cestou na závody, vyhlídkový okruh po matičce Praze, a ani po hodině toho nemá dost, nemůže se pak divit, že nestíhá. To už i kluci z Ukrajiny dojeli dřív a měli to fakt nejdál.

Prohlížím si éra z ciziny. Jsou to sovětské stroje, postavené z fialového polystyrenu. Trup je dutý, vevnitř lehce vylaminátovaný, křídla uchycena gumičkou. Trošku se diví, že my je máme napevno. Křidélka má z balsy, rozměr podle EPA. Pravidla také kluci přebrali celá, akorát EPP nemají, tak staví trošičku jinak. Taky nepoužívá gumičkový unašeč, že se mu nelíbí, jak vibruje motor. Hold, jiný kraj, jiný mrav…

Je rozlosováno na čtyři kola plus finále. Rekordní počet 28 účastníků dává tušit, že to bude náročný maratón. Kromě toho fouká, a to tak, že velmi. Kdo něco naseká a neudělá safety, má šanci jít do finále. Tady si to pokazil Lukáš, výbornej haloletec. Doplatil na svůj zvyk přistávat si s érem do ruky. A né jednou. Někteří piloti si pro éra chodili až do vesnice kousek za námi. Takovej to byl fučák. Teď teprve chápu výhodnost ochranných sítí, jako jsou třeba ve Znojmě. Piloti nemusí tak daleko pro letadla a nejsou pak tolik ulítaní a jsou víc vylítaní. Na druhou stranu to zas pěkně nosilo. Jeden nováček startoval s motorovým větrůňkem, kterému zkrátil křídla a velice hezky točil termiku. Docela jsem obdivoval pilota, že ho na tu dálku ještě vidí.

Vladimír z Ukrajiny se postupně pěkně rozlítal. Ve čtvrtém kole jsem mu dělal rozhodčího, tak jsem se mohl v klidu podívat, jak vlastně lítá. Podařilo se mu udělat 4 seky a uhájit stuhu. Tím se kvalifikoval do finále. Jeho letadlo v letu dosahovalo asi o třetinu větší rychlost než ostatní éra, ikdyž za cenu menší odolnosti. Smolařem dne se stal Vašica. Nejenže bloudil, než dojel, ale na závodech ho předlétala i jeho žena, která se učila létat ve větru teprve před třemi týdny ve Znojmě.

A už je tu finále. Je tu i Sopťa, kterému se povedlo odladit si éra a zalítat jako zamlada. Po startu stuhy rychle mizí a jeden z mála, kdo stuhu ještě má, jsem já. Snažím se, co to dá, ovšem éro mě moc neletí. Šramy z předcházejících kol o sobě dávají vědět. Toho se snaží využít lišák Pad. Stejně jako ve Znojmě se na mě bleskově dotáhne a seká mi stuhu (i trup) kousek za kabinkou. Náraz mého neřízeného Dauntlesse do pole je pak takovou pěknou tečkou, za mým dnešním polítáním v Mančicích.

Přichází vyhodnocení závodu. Odměnou za zničenou letku je mi druhé místo před Hlemíkem, a za (jak jinak) Padem, který tyhle závody vyhrál. Ještě přepočítání, kdo vyhraje putovní pohár Blades, který jsme dovezli z Valtic po loňském vítězství. A jsou to Blades, před námi. Bohužel, Petrovi Brhelovi se podařilo přeletět bezpečnostní linii a tak se do finále nedostal.
Zase jedna super akce se spoustou lítání, pilotů i větru…
Tak ahoj příště.

Zbek

Tímto vyzýváme stávajícího držitele poháru, členy skvadrony OKUREK aby na akci dorazili v silném zastoupení a dovezli i minulý rok získanou cennou trofej (o kterou je po loňském fiasku BLADES SQ. bezpochyby a nekompromistě připraví).

Akce: Bitva o pohár BLADES SQUADRON
Místo: Mančice u Kolína. Pro tradiční účastníky tradiční místo, ale nováčci pozor! Mančice jsou u Kolína dvoje, koukněte do záložky Akce-Letiště na přesné umístění.
Datum: 28.4. 2012
Pravidla: Pravidla EPA 2007 + dodatek 2009
Registrace: ZDE
Startovné: 250Kč, v ceně guláš od paní Dostálové, nápoj, stuhy, pronájem letiště, poháry a diplomy
Info: První tři obdrží pohár a diplom. Diplom dostanou také nejlepší začínající pilot a nejlepší pilotka.
Organizace: Soutěž na 4 kola + finále (případně při vyšším počtu účastníků či nepřízni počasí jen na 3 kola)

Odkaz na video

Po dlouhé době někdo natočil video ze závodů, díky Prostějovákům, přesněji partičce VZDUCHOPLAVCI, za něj.

Pokud jste fotili a máte fotky nebo někde na internetu galerii pošlete nám odkaz abychom ho zde zveřejnili.

A už jsou tady závody, konečně jsem se dočkal. Organizátoři připravili dokonalé podmínky, je zima jako v Rusku…

Původně bylo v plánu, že pojedeme dvěma auty, Helmík v sobotu vezme svého velkého Fw190 na zálet a já pojedu až v neděli. Bohužel člověk míní a příroda mění. Nárazový vítr a deštík nejsou zrovna ideál pro zálet takového krásného stroje.  A tak v sobotu volá, kdy ho v neděli vyzvednu . Narychlo beru do ruky McCreadyho kroužek a pomocí plastické mapy se snažím vypočítat potřebný čas na cestu. Pro jistotu přidám 45 minut, kdybych náhodou jako obvykle zakufroval. A tak v sobotu v 7:00 ráno vyzvedávám Helmíka. Letadla má už nachystaná přede dveřmi ve dvou řadách a tak nalodění je otázkou chvilky. Svižně vyrážíme. Během slabé půlhodiny zjišťuji že jedeme v koloně asi 50 vozů. Po bližším ohledaní s úlevou zjišťuji, že jedu na první pozici. V tom volají kluci z Prostějova, kde jsme, že jsou na letišti a nikde nikdo. Uklidňuju je, ať chvilku počkají a zrychluji z 65 na 85 Km/hod. Zrychlují i řidiči za mnou a tak v tomhle šíleném tempu pokračujeme dál. Daří se mi je setřást až na odbočce k letišti. Ale to už vstupujeme do vytopené klubovny, obsazené z větší časti klubem z Prostějova. Nastává bouřivé vítání a představovaní, na jehož konci si pamatuji jenom jméno Helmuta Hermana a to jen díky tomu, že jsem s ním jel autem. Objednávám kafe a za chvilku už probíráme technologické postřehy ze stavby kombatů. Postupně se klubovna zaplňuje dalšími příchozími piloty a ukazuje se, že to nebude komorní akce, jak to vypadalo podle počtu přihlášek. Čas ale běží a tak Soptík svolává brífing. Tentokrát je trochu delší a důkladnější, mezi 23 piloty je osm nováčků a tak je potřeba připomenout všechna důležitá pravidla. A pak už jen vyhlásit rozlosování a hurá do vzduchu. A už to lítá.

Ivoš Macháň po prvních 38 sekundách letu v prvním kole padá k zemi a jeho éro až příliš připomíná toaleťák vyhozený z pátého patra. Hbitě vyráží na pole, aby se po chvilce vrátil bez letadla s tím, že si to posbírá v klidu, až na to bude víc času. Jeho I-17 byla rozstřelená tak důkladně, že na opravu si bude muset koupit purex v průmyslovém balení. Ještě že mu ježíšek nadělil také malou pásovou brusku Proxon, tak si muže v klidu brousit (tedy když si pořídí dost brusných papírů). Když trošku vychladl, tak šel do auta vytáhnout starýho Miga. Sice trošku brlal, že ho nemá naladěného ve svém přeflešovaném Turnigu, ale něco tam pošudlil a už letěl. Ale jak super! Sem tam sek, a rázem se mu podařilo předlétat i Soptíka. Letěl jsem s ním v kole a ani jsem ho nedokázal seknout. Dělal ve vzduchu tak neuvěřitelné obraty, že uhájil i celou stuhu (na další kolo si pak snížil výchylky ani ne na polovinu…).
Ve třetím kole měl neskutečného smolíka Pavel Hofschnaidr. Při lehké srážce se narušila geometrie jeho letounu a tak přistál a běžel pro něj. Bohužel si v ten moment neuvědomil že to co má na hlavě není helma, ale slušivý klobouček. Hlavní rozhodčí si této záměny všiml a pravidla EPA kombatu jsou v takovém případě neúprosná. Anuloval se mu celý let, tím přišel o možnost startovat ve finále a skončil na krásném 12. místě.

Po třech kolech je tu čas oběda a tady jsou odměněni piloti, kteří poctivě nahlásili svoji účast dopředu na internetu.  Malý bonus v podobě výborného guláše, zatímco ostatní si musí vystačit s klobáskou.

Po dobrém jídle proběhlo, v mírném útlumu s přeplněnými žaludky, závěrečné finále. Záhy po startu se z letadel poztrácely stuhy, jako vždy když se dravci slétnou na kořist. Mám na křídlech zachycených pár kousků a to je výzva pro Pada. Bohužel místo stuh seká moje kormidla a dělá z Dauntlesse bezocasý letoun. Chvíli sice ještě tahám za páčky ale na trajektorii zbytku éra to nemá žádný vliv. Během chvilky je závod ukončen a já si jdu posbírat, co mi jiný nadrobil.

Pro zájemce byla ještě vyhlášena soutěž Dogfight. Těšil jsem se, že si zalítnu proti Me 163 Pavla Hofschnaidra. Létal krásně, jako originál a byl Helmíkovu Dauntlesu důstojným soupeřem. Bohužel se mu podařilo Kometa zarýt do země a tím se Helmík dostal spolu se mnou do finále. Tam jsem měl více štěstí zase já.

Ani jsme se na letišti neohřáli (a to si fakt nevymýšlím), a už je tu závěr dnešního lítání. A s ním samozřejmě i vyhlašování vítězů. Teď se teprve ukazuje nelítostná krutost bojů o Moskvu. Po čtyřech hodinách vzdušných bitev je z 23 pilotů, kteří odstartovali, 18 sestřelených nebo nezvěstných. Zničených a poškozených strojů nepočítaně. Přežijí jenom ti nejlepší. Že se vítězem stal Pad, to už dneska snad nikoho nepřekvapí. Co ale překvapilo, bylo krásné třetí místo Lukáše Krevňáka. Byly to jeho třetí závody a už poráží staré harcovníky. Však také na diplomu měl nápis „Letecké eso“.  Měl jsem to štěstí, že jsem vmáčkl mezi ně.

Kristýna Vašicová dala tentokrát přednost učení, před létáním ve Znojmě (to asi nikdy nepochopím) a tak v kategorii Girl startovala pouze Jana Vašicová. Ráno se teprve učila lítat ve větru, ale musím uznat, Karel ji to naučil parádně. Umístila se v první desítce a je vidět, že plzeňákům to prostě lítá.
Svůj kalich hořkosti si tentokrát vypil do dna Soptík, když v podstatě rozbil celou svoji letku.
Ikdyž bylo celý den pod mrakem a počasí nám párkrát pohrozilo deštěm, nakonec vydrželo a nezbývá než si říct, super akce, ahoj příště.

Zbek

Výsledky ze Znojma skoukněte na stránce „výsledky“ a koukejte se chystat do Mančic.

Pro letošní rok jsou v rámci  “Národního poháru EPA 2012″ vyhlášeny tyto kategorie:

• individuální hodnocení
• TOPGUN – součet všech bodů získaných na území ČR
• TOP12 – součet bodů z nejlepších 12ti heatů
• TOPGIRL – obdoba topgun, ale pro dívky a ženy
• ZELENÁ LIGA – součet všech bodů získaných na území ČR pro nováčky v EPA – začínající piloty, o zařazení do Zelené ligy je možno požádat pořadatele na kterékoliv soutěži
• hodnocení skvadron
• TOPGUN SQ. – součet všech bodů všech pilotů skvadrony získaných na území ČR
• TOP3 SQ. – součet bodů nejlepších tří pilotů skvadrony na akci na území ČR